Ekonomická krize - návrat k realitě

Rozvoj lidské civilizace je založen na směně. Hodnota všeho je vyjádřena penězi. Když je finanční ohodnocení ve shodě s realitou, nemusí nastat žádný problém. Když je finanční ohodnocení nereálné, je vznik problémů zcela zákonitý.

Pro pochpení souvislostí doporučuji zamyšlení nad vlastní spotřebou a spotřebou okolí.

Většina oblečení byla vyrobena v Číně, většina obuvi také, většina počítačů také, je toho mnoho. Do aut lijeme ropu z Ruska či arabských zemí. Auta si sami vyrobíme a část jich dovezeme. Přibývá potravin, které dovážíme. Prakticky ve všem jsme závislí na jiných zemích.

Co vlastně děláme sami? Stavíme domy a silnice a „obsluhujeme se“

Co vlastně vyvážíme, abychm mohli „nakoupit“? Hlavně auta, komponenty do aut a věci dovezené z Číny, které „zkompletujeme“.

No a jak je tomu v Americe? Co vlastně vyvážejí? Dnes toho moc není. Jsou to hlavně filmy, ale ty se kradou (nelegální kopie) a tím jejich hodnota klesá. Je to software, ale ten se dnes dělá hlavně v Indii. Je to know-how, ale to se krade. Amerika vyváží i potraviny, což je asi nejzajímavěší, o ty je zájem všude.

Jenže spotřeba všeho je v Americe obrovská. Lidé tam spotřebují mnohem více zboží z celého světa, než dokáží vyrobit. Velká je spotřeba všech možných služeb, ale ti co je poskytují spotřebovávávají dovezené zboží. Dovezené zboží spotřebovávájí i lidé, kteří neprodukují vůbec nic.

Američané jsou zcela závislí na dovozu všeho možného z okolí, reálně však vyvážejí mnohem menší hodnotu. Proto se zadlužují. Ve finančním vyjádření vše vypadá o něco lépe. Ale zkuste se například zamyslet nad tím, co znamená ekonomický růst 3%, když Je vyjádřen v dolarech. Kdybychom výkon ekonomiky přepočítali na reálnou mezinárodní kupní sílu (např. v barelech ropy, nebo jiné měně) zjistili bychom nikoliv meziroční ekonomický růst, ale propad v desítkách procent. I kdyby takovému Američanovi vzrostl plat o 10%, u nás si za něj nakoupí o polovinu zboží méně, než před pár lety. Co platí pro jednotlivce, platí v tomto případě i pro celou ekonomiku. Za stejné množství USD dnes Amerika doveze poloviční objem zboží než před pár lety.

Pokles hodnoty amerického dolaru je přirozenou a zdravou reakcí trhu na neustálé zadlužování a tím emitování dalších ničím nepodložených peněz. Zdražení dovozů, které vyvolává, vytváří příležitosti pro domácí ekonomiku. Problém však je, že domácí produkci nelze obnovit ze dne na den. Spotřeba americké ekonomiky stále potřebuje dovoz všeho možného, neobejde se bez něj. Ten drahý dovoz však vše prodražuje a všichni na to nemají.

Ti co vyrábějí, musejí navíc vydělat i na ty ostatní, kteří nedělají nic. Výrobci také musí zaplatit i předražené služby. Ve výsledku se efekt výhodnější domácí produkce příliš neprojevuje. Problém je také s investicemi, jejich návratnost je příliš dlouhá a riziková. Mnoho Američanů je zadlužených a nikdo jim už nic nepůjčí. Ti co zadlužení nejsou, si půjčovat nechtějí a šetří.

Situace by nemusela být tak dramatická, kdyby se nezačala prudce rozvíjet spotřeba v Číně. Rozsáhlá investiční výstavba, která se v Číně odehrává a odehrávala nejen v souvislosti s olympiádou, zvyšuje dramaticky objem stavební výroby. Čínští podnikatelé si začali půjčovat. V Číně byla také schválena legislativa, která umožňuje zadlužování běžných Číňanů. Čína se tak stala obrovským úvěrovým trhem. Schopnost splácet úvěry je v Číně značná. Ceny všeho jsou v Číně naprosto podhodnocené. Výkon ekonomiky je zde podložen reálnou prací, nikoliv finančními spekulacemi. Číňany nikdo nenutí živit sociální případy a všechny služby jsou levné, provoz státu také.

Ti, kteří mají skutečné peníze a chtějí je zhodnocovat, investují je v Číně prakticky do čehokoliv. V Americe se peníze nyní zhodnocují špatně, a proto z ní velice rychle zmizely. Finanční instituce se dostaly do potíží nejen kvůli nesplácení úvěrů, ale také proto, že na finančním trhu chybí peníze. Chybí peníze, které se zhodnocují v Číně. Zůstaly jen dluhy. Dosavadní relativní hospodářský růst byl generován především spotřebou na dluh.

Problémy na americké burze jsou také důsledkem nereálného ohodnocení hodnoty firem. Na ty však zatím příliš nedošlo. Firmy, se kterými se obchoduje na burze, jsou také zadlužené. Pád finančních institucí by v rámci jejich likvidace nutně vedl k přehodnocení úvěrů. Výsledkem by byly krachy tisíců firem.

Tomu se americká vláda snaží zabránit převzetím špatných úvěrů a znárodňováním. Americký stát však sám o sobě spotřebuje mnohem více peněz, než dokáže vybrat od daňových poplatníků. Vykoupené dluhy tedy zaplatí státním dluhem, tedy ničím. Otázkou však je zda o americké dluhopisy bude mít někdo zájem. Nelze pochybovat o výnosech z dluhopisů, ale lze pochybovat o hodnotě dolaru po výše uvedených zásazích do ekonomiky.

Vládní zásahy obdobného typu z konce osmdesátých let znehodnotily dolar na polovinu. Další pokles hodnoty dolaru však může učinit dovoz do USA naprosto nereálným. Americká ekonomika se jistě může stát soběstačnou, ale zpočátkujim budou chybět investice a podnikatelé. Pro obojí jsou totiž jiné svobodnější a nezadlužené trhy mnohem lákavější.

Přesto je placení měnou podloženou reálnými hodnotami jedinou cestou z krize. Perpetum mobile totiž nefunguje ani v ekonomice.