Dvě cesty poznání

Článkem „Příčiny rasové a etnické nenávisti“ jsem se snažil vysvětlit, že její příčinou je popírání rozdílů mezi odlišnými skupinami lidí. Diskuse mne vyprovokovala k druhému článku, kde jsem uvedl příklad ze své vzdálené učitelské praxe. Z obou diskusí jsem pochopil, v jak silném napětí je lidská společnost. Mým úmyslem je pomoci problém řešit. Uspěšné řešení může vycházet pouze z objektivního pochopení skutečného stavu věcí.

Problém lze zjednodušit do tří v současnosti rozšířených pohledů, které zde uvedu a nesouhlasím, ani se žádným z nich:

1)     Pohled multikulturálních idealistů: Všechna etnika a rasy jsou z hlediska schopností naprosto stejně disponovaná. Zlí lidé (rasisti), však některá etnika diskriminují, a proto jsou jejich příslušníci neúspěšní. Idealisté bojují proti domělé diskriminaci a předpokládají, že se jim podaří všechny lidi přesvědčit o své pravdě. Většina lidí však z vlastní praxe ví, že téměř žádná diskriminace ve společnosti neexistuje, čím více je tento zcestný názor šířen, tím větší nenávist mezi etniky narůstá. Paradoxní je, že si to šiřitelé tohoto bludu nepřímo uvědomují, ale ignorují. Své odpůrce totiž označují za populisty – tedy ty, kteří mají podporu většiny. Populistů i nenávisti proto přibývá. Idealisté mají jiná etnika upřímně rádi a dobrovolně se stávají mučedníky své pravdy, protože bojují proti většině, která je považuje za zrádce.Tento zcestný postoj je oficiálně prezentován a je nám vnucován i Evropskou unií.

2)     Pohled liberálních optimistů: Všechna etnika a rasy jsou z hlediska schopností téměř stejně disponovaná. Součástí sociálních a kulturních návyků některých etnik je lenost a lhostejnost. Optimisté předpokládají, že odlišné etnikum přinutí k učení a práci příkazy a restrikcemi. Snaží se kombinovat metodu cukru a biče a věří, že příslušná etnika „převychovají“. Realizátoři tohoto drastického postupu jsou u většinové společnosti populární, ale jiná etnika, která se snaží „převychovat“ je nenávidí. Svoji nenávist často vztahují i na ostatní příslušníky většiny, protože předpokládají, že uvažují stejně jako tihle „drábi“. Akceptace „přinucení“ je pro „jinaké“ etnikum nepřijatelná, neboť se rovná ztrátě svobody a hrdosti.Tenhle postoj neoficiálně zastává většina oficiálních představitelů společnosti.

3)     Pohled extrémních nacionalistů: Etnika a rasy jsou různě disponovaná, a ti méně disponovaní jsou podřadní. Podřadné je nutné izolovat nebo fyzicky zlikvidovat. Vzhledem ke zjevné neúspěšnosti prvních dvou výše uvedených přístupů, vyřešit narůstající problémy, získává tento pohled stále více příznivců. Navíc lze snadno dokázat, že výchozí předpoklady multikulturálních idealistů a liberálních optimistů (stejnost schopností), jsou chybné. Zákazy a omezování výzkumů, které by přinesly objektivní výsledky, jsou vpodstatě potvrzením toho, že zastánci „stejných schopností“ vědomě lžou a tím ztrácejí morální kredit.Extrémní nacionalistický pohled je zakázaný, nicméně zákaz nebrání rychlému narůstání latentních příznivců tohoto řešení.

Můj pohled na situaci vyplývá z poznání té popírané jinakosti. Civilizace, jejíž jsme součástí, se rozvíjela na základě používání logiky a paměti, při současném potlačování emocí. Celý systém vzdělávání a řízení společnosti je tomu přizpůsoben. Používání písmen, tvorba slov, matematika, vše vychází z užití logických metod.

Existuje však i jiný námi vpodstatě nepoužívaný způsob poznání. Ten je založený na pocitech a přímých vjemech. Pro mnohé naše (logické) vědce je setkání s poznatky jiných kultur mnohdy šokem. Zjišťují totiž, že některé „přírodní národy“, které nepoužívají ani písmo, disponují už dávno poznatky, ke kterým se snažíme dopracovat pomocí složitých laboratorních analýz a výpočtů, které počítače sotva zvládají.Takový vědec s IQ150 je v konfrontaci s některými jihoamerickými šamany v podstatě debilem, který neumí vnímat informace, kterými jsme obklopeni.

Domnívám se, že evoluce zná mnoho cest, a každá má svůj účel. Existují i slepé větve, a my nikdy nemůžeme vědět, jestli tou slepou větví není ta naše.

Co tedy navrhuji: Otevřeně zkoumat všechny geneticky predikované dispozice. Hledat silné a slabé stránky jednotlivých lidských profilů. Informovat o zjištěních příslušné jedince a umožnit jim, aby maximálně využili svého schopnostního potenciálu. Nesnažit se všechny lidské bytosti vtěsnat do jediného možného rámce poznávání světa a také do stejného modelu života a spotřeby.

Umožnění rozvoje alternativních poznávacích a vzdělávacích postupů může produkovat nová poznání a nové užitky. Zřejmě i tak budou rozdíly ve výkonnosti a užitečnosti, nicméně mohou se výrazně zmešit. Otázka možného soužití může a nemusí být problém, rozhodně však je nutné vytvořit prostor pro možnost svobodné volby.