Dobro a zlo - nástroje k dosažení cíle

Dobro a zlo jsou nejčastěji používanými nástroji, pro manipulaci s lidmi. Objektivně neexistuje žádné univerzální dobro a zlo.

Pojmy dobra a zla jsou ryze subjektivní. Když někdo prohlásí:“To je dobré!“, sděluje tím svůj vztah k hodnocenému jevu. Navíc však úmyslně vyvolává nátlak - pocit, že se to musí líbit všem. A komu se to nelíbí, je špatný nebo přímo zlý. K objektivní formulaci by stačilo sdělit:„Mě se to líbí!“ Taková formulace ponechává ostatním prostor pro vlastní názor. Pojmy dobra a zla jsou však většinou používány jako verbální agrese. Je to lidský soud, kterým jsou opačné názory bez důkazů odmítnuty. Používání odsudků dobra a zla je formou prosazování vlastní víry v nějakou morálku, ideologii či boží slovo. 

Různá náboženství a ideologie definují celé soubory pojmů označujících, co je dobré a co je zlé. Definice dobra je vždy zdůvodňována vírou v nějaká dogmata. U náboženství je dogmatismus celkem zřejmý, každý bůh se většinou nějak jmenuje. U politických ideologií je často dogma zdůvodňováno takzvanými vědeckými poznatky. Pro člověka, nezatíženého ideologickými předsudky, je celkem snadné prokázat lživost tvrzení, označovaných za pravdivé.

Pravda a lež jsou zcela objektivní pojmy. Když například vložíte do pytle deset jablek, a prohlásíte, že jich je tam tam dvanáct, je to lež. Pravda a lež mají smysl pouze tehdy, když je možné je dokázat. V uvedeném příkladu, tedy musí mít příjemce informace možnost jablka přepočítat. Pokud nemá možnost jablka v pytli přepočítat, může informaci p

ouze věřit či nevěřit

Náboženství a ideologie mají vzájemně odlišné definice dobra a zla. Vytvářejí tím sjednocující morální základ, pro lidi, kteří jim věří. Ti, kteří nevěří, se stávají automaticky špatnými, někdy přímo zlými nepřáteli. Hlasatelé příslušné víry se většinou snaží ostatní přesvědčit, že mají pravdu. Z podstaty věci však vyplývá, že přesvědčování se nemůže opírat o logiku (přepočítávání jablek). Přesvědčování se tedy opírá o násilí v různých formách. Počíná to uplatňováním morálky, tedy označením nevěřích za špatné. A často to končí až zabíjením těch, kteří uvěřit nechtějí. Když píši o víře, nemyslím tím pouze náboženskou víru, ale i ideologickou – víru v komunismus, v demokracii, v sociální spravedlnost, v nadřazenou rasu, v stejnost ras, v nadřazenost elit…

Pojmy dobra a zla jsou zcela relativní, objektivizovat je však lze ve vztahu k něčemu a k někomu. Vždy je možné se ptát: Pro koho je to dobré a pro koho je to špatné?

Veškeré konání všech lidí je motivováno dobrými úmysly. Ty úmysly jsou však dobré pro ně, a pro jejich příznivce. Například tvrzení, že Hitler byl špatný, či zlý je nepravdivé. Hitler usiloval o blaho německého národa, v jeho zájmu konal „dobré“ skutky. Většina Němců jej proto také nadšeně obdivovala a souhlasili s ním. Pro nás a pro mnohé další národy to v

šak moc „dobré“ nebylo. Objektivně lze však spočítat miliony mrtvých lidí, kteří se stali obětí realizace „dobra“.

Komunistické prosazování „dobra“ snad není nutné příliš rozvádět. Pro většinu nemajetných bylo znárodňování kulaků a fabrikantů také dobré, při slově krádež se mnozí ošívají dodnes. Kritika prosazování demokratického „dobra“ je v našich končinách zlem, či zločinem. 

Vývoj lidské civilizace je tvořen bojem vůdců a uskupení za prosazování dobra, které hlásají. Každý režim se opírá o „svá dobra“ a ty, kteří s nimi nesouhlasí, trestá. Když nestačí morálka, je dobro vynuceno zákony a silou. Občas slýchávám, že obecným dobrem je mír. To také není pravda, mír je pouze cílem, na kterém se všechny ideologie a víry shodnou. Rozdíl je pouze v tom, že po něm touží pouze v případě, když jsou na příslušném území u moci, a nebo je mír cílem po dosažení vítězství. Mír je pouze uznáním vlády dominantní moci.

Dobro a zlo mají i svůj objektivní rozměr. Ten se objevuje v okamžiku určení cíle. Konstatovat co je dobré a co špatné pro dosažení cíle lze zcela objektivně. Občas může dojít k mýlce, ale nakonec lze vždy ověřit, zda to či ono dosažení cíle pomohlo, nebo bylo jeho podmínkou.

Z toho, že dobro a zlo jsou objektivními kritérii dosahování cílů, vyplývá, že každá ideologie má svůj cíl. Čím je ten cíl jasnější, tím jasnější jsou pojmy dobra a zla, o které se ideologie opírá. Tím se dostáváme zpět k víře. Víře v nějaký cíl, nějaký smysl.

Současná západní civilizace je v krizi, nejsou formulovány cíle. Nereálnost splnění některých cílů je dnes již zjevná... Následující odstavec jsem raději smazal. Promiňte, nejsem si jist, zda je v tuto chvíli pro nás dobré o tom psát..