Demokratismus

je termín, kterým označuji ideologii, která u nás, a v některých dalších zemích vládne. Je to ideologie, která vychází z předpokladu, že demokracie je nejlepší způsob řízení státu. Předpoklad je dále rozvíjen tezí, že demokracie je zdrojem prosperity, tedy čím více demokracie, tím lépe.

Zpochybnění svých tezí považují demokratisté za nepřípustné. Reagují na ně podobně, jako reagovali komunisté na zpochybnění vedoucí úlohy KSČ. Komunisté také věřili, že jejich ideologie je nejlepší a proto musí být vítězná.

Ideologická zaslepenost komunistů i demokratistů je téměř stejná. Nedokáží si uvědomit, že důsledná aplikace jejich ideálů ničí ekonomický systém, který je živí.

Komunisté si mysleli, že ekonomické problémy vyplývají z nedostatečné uvědomělosti a nedůsledné aplikace vědeckého komunismu. Tento omyl je stál ztrátu moci. Dosud existující režimy na Kubě a v Severní Koreji balancují na okraji krachu, jen díky rozličným humanitárním podporám ze zahraničí. Čínští komunisté systém řízení státu zcela změnili, ideály komunismu a socialismu téměř odvrhli a v ekonomice nastolili kapitalismus založený na zisku, konkurenci a nedotknutelném soukromém vlastnictví.

Demokratisté si dodnes myslí, že cesta k prosperitě vede přes prohlubování demokratických principů. Čím více demokratisté prosazují různé humanitární, sociální a enviromentální principy, tím více ničí ekonomiky svých států. Demokratisté ve své zaslepenosti zcela ignorují fakt, že jimi řízené ekonomiky ztrácejí výkon. Okolí však ekonomickou situaci vnímá objektivně a využívá ji k posilování svých pozic.

Celosvětově výkon ekonomiky roste. Ekonomika roste nejrychleji v zemích, ve kterých jsou nejmenší překážky pro fungování kapitalismu. Lze zcela logicky předpokládat, že vliv těchto zemí bude nadále vzrůstat. Demokratisté budou jistě nesouhlasit, protože pořád čekají na rozvoj demokracie v Číně či Rusku. Čekají na to podobně jako komunisté na zahnívání kapitalismu.

Kapitalismus však funguje spolehlivě i bez demokracie. Příklady jsou i v minulosti. Chilskou ekonomiku vytáhl z problémů diktátor Pinochet. Německo vyvedl z ekonomické krize Hitler. Úspěšnost USA byla největší v dobách, které dnešní demokratisté kritizují pro nedostatek „demokracie a humanity“.

Demokratistická propaganda se snaží neustále zlehčovat ekonomické úspěchy kapitalistických zemí. Čína a Rusko jsou zcela mylně označovány za socialistické země, fakta však ukazují, že v nich vládne mnohem ryzejší kapitalismus než v Evropě. Použitá demagogie mi silně připomíná propagandu komunistů, kteří podomnou rétorikou relativizovali úspěchy západního kapitalismu. Tehdy také hlásali, vždyť je tam diskriminace, lidé tam žijí v bídě, nemají lékařskou péči a vzdělání zdarma a pod. Vytvářeli a vytvářejí tím strašáka, který zdůvodňuje existenci komunistů, demokratistů a dalších forem sociálních inženýrů.

Ideologičtí pečovatelé zcela ignorují fakt, že chudoba je důsledkem neužitečnosti příslušných jedinců. Problémy neužitečných jsou však pro ekonomickou prosperitu nepodstatné. Řešení sociálních problémů je zbytný luxus, který si mohou dovolit řešit opravdu úspěšní. Pro slabou ekonomiku jsou sociální opatření téměř smrtící.

Demokratická správa země může fungovat také efektivně. Historie je toho také důkazem. Dnešním problémem však je, že jsou prostředky zaměňovány za cíle. Demokracie je dobrý prostředek k vládnutí, nemůže však být jeho cílem. Cílem musí být ekonomická prosperita a zachování státu.

Největší problém demokracie nastal v okamžiku, kdy byla přijata vize dosažení osobního blahobytu pro všechny, bez ohledu na to, jak se podílejí na tvorbě hodnot. Je to jedna z nejnebezpečnějších komunistických tezí. Smutné je, že se stala jednou z hlavních tezí EU, USA s touto myšlenkou v poslední době také koketují. Nejhorším důsledkem aplikace tohoto rádoby humanistického dogmatu je, že kompletně eliminuje možnost nastolení reálné cesty k prosperitě. Budoucnost je tím redukována na čekání na krach ostatních, který by měl na základě demokratistické víry nastat.

Svět je však zatím jen jeden a při svém vývoji nebere na ideologické poučky ohled. Jestliže se někomu daří lépe, zcela logicky nastávají někomu jinému problémy. Velice snadno se nám může stát, že zatímco budeme usilovat o větší míru demokracie a humanity, ztratíme schopnost uhájit vlastní existenci. Demokratisté skončí na smetišti dějin, stejně jako komunisté. Normální lidé budou mít nejen holé ruce, ale ještě holejší zadky. Nikdo nás živit nebude (jeden z hlavních hloupých motivů našeho vstupu do EU), naopak my se staneme levnou pracovní silou (otroky) těch, kteří si nás zcela nedemokraticky porobí.