Chybná strategie společnosti

Dnes má mnoho firem problémy s prodejem svých produktů. Firmy chtějí vyrábět, ale zákazníci nechtějí jejich výrobky kupovat. Zákazníci zboží nekupují z několika důvodů.

Zcela primárním důvodem je, že zákazníci nabízené zboží nepotřebují. Výrobce nepotřebného zboží tedy neprodává. Nezískává od zákazníků peníze a nedostatek mají i jeho zaměstnanci, případně se zaměstnanců zbavuje.

Následkem je pokles poptávky ze strany těch, kteří vyrábějí nebo vyráběli nepotřebné produkty. Oni možná nějaké produkty potřebují, ale nemají dostatek peněz.

Firmy dodávající produkty, na které lidé nemají peníze, své produkty neprodají v potřebném množství. Situace se opakuje. Nezískávají od zákazníků peníze a nedostatek mají i jeho zaměstnanci, případně se zaměstnanců zbavují.

Nedostatek poptávky způsobuje kladnou zpětnou vazbu. Způsobuje nevyužití výrobního potenciálu a omezování investic do výroby. Tím klesá poptávka ještě více.

Rozdávání vypůjčených peněz státem problém neřeší. Krátkodobě vzroste poptávka, ale užitečnost produktů se nezmění. Dotace jsou pouze účelovým snížením ceny pro „vybrané“ s důsledkem relativního zvýšení cen pro nedotované. Celkový objem poptávky zůstává v podstatě stejný. Stát však určí, komu pomůže a koho nepřímo „potopí“.

Stát poskytuje také produkty. Na rozdíl od firem je však může lidem vnucovat násilím. Přesněji řečeno, stát má prostředky k přinucení zákazníků k placení za produkty, které se rozhodl dodávat. Placení produktů státu nemá žádný vztah k jejich množství a kvalitě. I přesto má stát problémy.

Příčinou problémů státu je jeho neschopnost realizovat naslibované produkty za násilím vybrané tržby. Zmíněná neschopnost vyplývá z toho, že stát poskytuje většinu svých produktů subjektům, které za ně nejsou schopny zaplatit. Komerčně neúspěšné subjekty nejsou schopny produkovat užitek, který samy potřebují. Spotřebovávají tedy více, než dokáží vytvořit. V přirozeném procesu směny by takové subjekty zanikly, protože je ti, kteří vytvářejí nadbytek, je nepotřebují.

Stát postupně udržuje v chodu stále více nepotřebných subjektů. Užitečnost takových subjektů má smysl pouze pro ty, kteří jsou sami nedostatečně užiteční. Státní přerozdělování je pouze metodou podpory přirozeně neživotaschopných subjektů.

Vše funguje pouze tehdy, když někdo dokáže vytvářet dostatek nadbytku, a stát je schopen jej o tento nadbytek obrat. Nyní však nastává problém, že ani rostoucí míra „obírání“ nedokáže pokrýt náklady na dotování přirozeně neživotaschných subjektů, tedy i socialistického státu.

Většina přirozeně životaschopných subjektů „odpočívá“. Není žádný důvod „honit se“, nevyplatí se to. Vynaložená energie neodpovídá dosaženému výsledku. Trh, tedy ani stát nenabízí žádný produkt, kvůli kterému by mělo smysl vynakládat zvýšené úsilí. Proto se primární část trhu zastavuje. Zvýšené úsilí vynakládají ti, kteří produkují nepotřebné výrobky a služby. Není to však nic platné, protože zákazníci schopní platit nic takového nepotřebují.

Dokud někdo neuvede na trh produkt, který bude užitečný pro ty, kteří jsou schopni za něj zaplatit i bez dotací, bude se situace pouze zhoršovat. Současná socialistická společnost se snaží zvyšovat kvalitu a rozsah produktů dodávaných subjektům, které nejsou schopny za produkty platit, tedy jsou státem dotovaní. Žádné zvýšení příjmů z toho však nevyplývá, rostou pouze náklady.

Podpora „slabých“ má morální příčiny, ale zcela negativní ekonomické důsledky. Bez funkční ekonomiky, tedy bez těch, kteří dokáží vyprodukovat a prodat více než sami spotřebují, nemůže žádný stát dlouhodobě fungovat. Zadlužování může vykrýt krátkodobý výpadek, ale bez nadprodukce je zhroucení existující podoby státu nevyhnutelné.

Skutečné „oživení“ může nastat pouze tehdy, když vzrostou potřeby nadproduktivních. Tedy pouze tehdy, když se vyplatí nadproduktivitu zvyšovat. Spotřeba nadproduktivních vyvolává zdravou poptávku. Nákupy jsou hrazeny z reálných zdrojů, zvyšuje se objem směny, která je dnes předstírána přerozdělováním. Žádná socialistická perestrojka tenhle problém vyřešit nemůže, nevyřešila ho před pětadvaceti lety a neřeší ho ani teď. Růst nadproduktivity po umožnění soukromého vlastnictví byl významný a společnost se ve svém vývoji posunula. Socialismu se však nezbavila, což dusí její další rozvoj.