Banky a peníze

Základem existence lidské společnosti je vzájemná směna. Prostředkem směny jsou peníze. Staletý vývoj používání peněz pozměnil jejich význam, i jejich vnímání. Peníze se staly i předmětem směny. V důsledku spekulací a podnikání bank se peníze stále více vzdalují od svého původního účelu.

Původním účelem peněz bylo vyjádření hodnoty směňovaného zboží. Na středověkých tržištích se zboží směňovalo převážně přímo, bez použití peněz. Rozvoj lidské společnosti však radikálně rozšířil škálu produktů a služeb. Přímá směna se stala prakticky nereálnou a nahradilo ji zlato a poukázky na zlato – zlatem kryté peníze.

Po zrušení zlatého standardu byly a jsou peníze kryté důvěrou v emitenty peněz. Peníze zpočátku emitovaly centrální banky států. S rozvojem elektronického obchodování a využití principu částečných rezerv se staly hlavními emitenty peněz komerční banky.

Věrohodnost peněz tím začala být kryta důvěrou v celý bankovní systém. Akceptace kreditní karty je akceptací peněz emitovaných příslušnou bankou. Když tedy taková komerční banka zkrachuje, jsou úhrady  provedené držiteli jejích kreditek nekryté. To je zcela nový problém, který v minulém století nebyl.

Použití peněz pro směnu se stává stále rizikovějším. Když dnes například roste směnný kurs dolaru a přitom zboží, které za něj lze pořídit nepřibývá (výkon americké ekonomiky adekvátně neroste), vzbuzuje to minimálně pochybnosti o jeho budoucí směnitelnosti.

Jsem přesvědčen o tom, že bychom se měli zamyslet nad tím, zda jsou pro realizaci směny peníze v dnešních podmínkách nezbytné. Elektronická komunikace nám totiž umožňuje realizovat směnu i bez použití peněz v té podobě v jaké je dnes známe.

Již dnes jsou používány „komoditní“ peníze. Jsou to například karty CCS, které jsou v podstatě poukázkami na benzín. Podobnou roli mají stravenky a různé dárkové poukázky. Obdobnou funkci mají telefonní karty, v některých zemích se prodávají karty na odběr elektrické energie.  

Předpokládám, že se krize vyřeší omezením vlivu peněz na trh. Dovedu si docela dobře představit, že každý výrobce bude emitovat „svoje peníze“ – poukázky na produkty, které vyrábí. Každý subjekt trhu smění svá aktiva za jiná, která potřebuje pro své podnikání. Banky i peníze budou nahrazeny jakýmsi „tržištěm“ na kterém se provede směna přímo mezi účastníky trhu.

Banky i peníze mohou s takovýmto systémem koexistovat, případně mu konkurovat. Podstatná je však legislativa, která musí umožnit dobrovolnost akceptace jakékoliv formy peněz. Akceptace peněz musí vyplývat pouze ze smluvních vztahů. Druhá věc, která musí být je umožnit každému podnikatelskému subjektu emitovat vlastní peníze.

Předpokládám, že převážná většina takovýchto „multibártrových“ obchodů se bude odehrávat s využitím internetu, komunikačních a informačních technologií. Na tržišti tak on-line uvidíte vyjádření hodnoty zboží v různých formách. Například jakou hodnotu má konkrétní auto při vyjádření v tunách obilí, gramech zlata či barelech ropy. Takový trh může významně zefektivnit směnu a zvýšit tím její produktivitu. Usnadní plánování i rozhodování, zreální i hodnotu akcií firem. Přímý trh zboží značně omezí nežádoucí spekulace, neboť bude obtížné zastírat realitu.

Pozn.: Naprosto neuznávám rozšířenou interpretaci, že krize je způsobena problémy na americkém hypotéčním trhu, případně že je selháním trhu. Krize je způsobena tím, že peníze oslabily svoji hodnotovou funkci (hodnota peněz je více ovlivňována spekulacemi než reálným výkonem ekonomik) a staly se zdrojem nepřesných informací. V důsledku toho neadekvátně posiloval dolar, i když tomu neodpovídal růst výkonu americké ekonomiky (to se netýká jen USD a USA). Prvním důsledkem byl růst mezinárodního obchodního deficitu. Vytvářet zisk pomocí výroby se v USA stalo méně výhodné. Investice tedy přešly do zahraničí a do spekulací. Výkon americké ekonomiky začal klesat. Růst HDP je špatný a nepřesný ukazatel neboť zahrnuje i služby a přenáší se do něj i nereálná hodnota peněz.

Důvěra v dolar se však na počátku tohoto století oslabila a on začal devalvovat. Devalvace však paradoxně nezpůsobila snižování záporného obchodního deficitu USA. Efektivita americké ekonomiky je tak nízká, že jí ani 100% devalvace měny nepomohla. Vzrostly však ceny vstupů, což mělo díky velké závislosti na importu drastické následky. Vzrostly ceny benzínu a celé řady potřeb.

Na propad dolaru reagovali i spontánní spekulanti nákupem nemovitostí, čímž vzrostla jejich cena a odpoutala se od reálné hodnoty. Když však došlo k prvním indikacím problémů s hypotékami, začali se nemovitostí nakoupených za účelem spekulace rychle zbavovat.. „Zdražení“ peněz zvedlo úroky ARM hypoték. Zdražení PHM a celková inflace zvýšily životní náklady a lidé ztrácejí schopnost platit splátky.

Propad cen nemovitostí odhalil jejich nereálné ocenění a tím spustil lavinu problémů. Klesá poptávka ve stavebnictví a bankám se znehodnocují aktiva. Investoři znervózněli a začali zkoumat jak jsou jejich investice bezpečné. Většinou zjistili, že nejsou bezpečné vůbec, a  že dokonce nedokáží určit jakou skutečnou hodnotou majetku disponují. Vyjádření hodnoty v penězích a akciích je totiž značně nepřesné, v mnoha případech téměř nesmyslné.

Krize je sice vnímána negativně, ale ona je podstatě očistným procesem, který kriticky rychle řeší nerovnováhu trhu, která byla různými státními regulacemi a nezdravými spekulacemi způsobena. Řešení však sebou přináší mnoho turbulencí a dočasných nerovnováh, které slabší subjekty nemusejí přežít.

O tom, že zkrachuje většina bank jsem přesvědčen. Nebude to žádná škoda, na budoucím trhu jich nebude takové množství zapotřebí. Trh se postupně obejde bez nich, jejich produkt už začíná patřit minulosti. (viz. Článek)