Už jste viděli fatu morganu?

Zabírá více než čtvrtinu Afriky, má skoro stejnou plochu, jako USA nebo Čína a je zřetelně viditelná z vesmíru. Sahara.

Rozkládá se od Atlantiku k Rudému moři přes území deseti států - Egypta, Alžírska, Libye, Maroka, Tuniska, Čadu, Nigeru, Mauretánie, Mali a Súdánu. Má rozlohu devět milionů kilometrů čtverečních.

Skoro každý si za slovem Sahara představí vedro a písek. Obojího je tam dostatek, ale možná vás překvapí, že písek se vyskytuje jen na devítině celkové plochy. Zbytek tvoří skalnatá, oblázková, štěrková nebo hlinitá půda, z níž se tu a tam tyčí do skoro až nepatřičné výše hora. Nejvyšší je 3415 metrů vysoký vulkán Emi Koussi.
V oblastech na severu lze natrefit i na solná jezera. Nejznámější leží poblíž oázy Tozeur v Tunisku a jmenuje se Chott El Jerid. Popularitu mu vyneslo natáčení Hvězdných válek. Povrch pouště je na některých místech rozbrázděn řečišti, která se za lijáku – pokud už k němu dojde – naplňují vodou. A právě kolem nich vznikaly oázy. Mimochodem, slovo oáza domorodci neznají. Arabové jí říkají ain, Berbeři tit a Tibbuové galle.

Pokud byste tu chtěli trávit dovolenou – když už je Sahara bezkonkurenčně největší „pláží“ na zeměkouli – připravte se na to, že zde denní teploty přesahují40°C a v noci klesají až k bodu mrazu. Takže si nezapomeňte vzít – jak správně poznamenal Limonádový Joe – „teplé prádlo“. Deštník naopak můžete nechat doma. Srážky tu ročně nedosáhnou ani 100 mm. Přesto zde žijí lidé. Berbeři a především Tuarégové – kočovní pastevci, kteří chovají velbloudy a kozy a díky barvě jejich oděvu se jim říká „modří lidé“. V modré barvě je prý na sluníčku nejpřijatelněji. Takže džíny s sebou.
 

Na poušti lze potkat kromě dromedárů a koz také gazelu, pštrosa, varana, fenka a když budete mít velké štěstí, tak i saharského geparda. Těch už tady ale zbylo jen dvě stě padesát kusů, takže si pospěšte, dokud tu ještě jsou. Nejnebezpečnější z přítomné zvířeny je prý písečná zmije a štír. Naštěstí jejich kousnutí nebývají smrtelná.
 

Ještě před pěti tisíci lety bylo území dnešní Sahary poměrně úrodné a obdělávané. Dokazují to skalní kresby například v libyjském Tadratu. Na severním pobřeží zase narazíte na řadu památek z období Římské říše. Za vidění určitě stojí amfiteátr v tuniském El Jemu, který je po římském Foru Romanu největší na světě.
 

Nebudeme si ale nic namlouvat, Sahara je co do podnebí dost nelítostná. Nepředstavitelné vedro, nikde žádný stín, kam by se mohl člověk schovat a pokud nejste od hlavy až k patě zahalený Tuarég a zvedne se z ničeho nic vítr, rázem máte oči plné štiplavých zrníček. Písečná bouře obvykle trvá několik dní. Přesto má poušť svoji podmanivou krásu. Nikdy mě neomrzí pohled na neustále se přesouvající písečné duny, na jejichž hřebenech rozvážně kráčí karavana, na opuštěné oázy s kamennými zbytky obydlí, obklopenými datlovými palmami nebo na fatu morganu, díky níž můžete vidět třeba vznášející se vzrostlé stromořadí. Pokud nejste Tuarég a za pár dnů vás letadlo dopraví zase zpátky do civilizace, na niž jste zvyklý, přinese vám výprava do pouště zážitek na celý život.