Gabriela Soukalová získala ve Finsku stříbrnou medaili na MS v biatlonu. Nabízím vám pár postřehů na poměrně netradiční téma z mého loňského setkání s touto sympatickou dívkou.
Absolvovala jste výtvarnou školu, jak se vám na českém oblečení v Soči líbily Muchovy motivy?
Vzhledem k tomu, že Alfons Mucha a Gustav Klimt byli vždycky moji oblíbenci a od malička jsem tíhla k secesi, tak jsou mi blízké.
Jaké máte doma na zdi obrázky?
Právě Klimtovy.
Vzpomenete si ještě na svá umělecká studia v Jablonci?
Bylo to snad nejlepší období v mém životě. Cítila jsem se tam úžasně. Jsou tam dobří učitelé, domácí atmosféra, vždycky jsem se do školy těšila.
V Jablonci jste vystudovala i rytectví. Která z medailí, jež jste získala, se vám zdá nejvkusnější?
Určitě olympijská. Líbí se mi propojení skla s kovem. V některých maturitních pracech na naší škole se takové medaile se skleněnými prvky objevily. Je to velmi náročná technika.
Vozíte si na závody skicáky a kreslíte kolegy?
Naposledy jsem nakreslila portrét reprezentační kolegyně Jitky Landové, ale ještě jsem jí ho nestačila věnovat.
Součástí biatlonu je střelba. Co vám říká myslivost?
Pro Norku Toru Berger a závodníky ze severských zemí, je běžná, ale já mám zvířata ráda a nemohla bych je zabít.
Jste pověstná svojí roztržitostí. Kdo ji z vašeho okolí snáší nejhůř?
Asi já sama a pak si vyčítám, že nejsem schopná dělat věci normálně, jako ostatní. Současně jsem překvapená, jakou se mnou mají kolegové i trenér trpělivost. Snažím se zlepšovat a doufám, že jednou dospěju do stádia, kdy si toho všimnou. Moc bych si to přála.
Gabrielo, na dálku vám k medaili blahopřeju. Určitě nebyla vaše poslední.
