Název mého blogu by si zasloužil spíš plurál, ale mě zajímá, co vede k tetování současnou generaci. Dřív, než se o něm rozepíšu, podotýkám, že nechci moralizovat. Jen mě udivilo, že se kdysi podle něj poznal člověk, vracející se z kriminálu, kdežto nyní je čistá kůže spíš raritou. Na druhou stranu je každého věc, jak vypadá. Někdejší mocipáni jakoukoli jinakost (třeba dlouhovlasatce) odsuzovali a perzekvovali. Dnes si naštěstí může dělat každý, co chce.
Maorské tetováníwww.novinky.cz
Pokérovaný Ötzi
Slovo tetování vzniklo z thajského tatu – označit. Potetovaná (na nohách) je i jedna z nejstarších nalezených mumií, která čekala na objevení od doby měděné (tedy zhruba 5 300 let) až do roku 1991 a byla pojmenovaná podle pohoří nálezu (Ötzalských Alp) – Ötzi. Je tedy zřejmé, že se takto zdobili lidé od pradávna. A jak bude patrné z dalšího vyprávění, tak po celém světě.
Tonička
Například původní obyvatelé Japonska Ainové pomocí něho vyznačovali své společenské postavení (úplně vidím nápis: „Dnes mě konečně zvolili starostou“). Maorové na Novém Zélandu používali tetování na tváři pro odstrašení nepřítele, ale také si jím zaznamenávali důležité události (představuju si informaci: „Ulovil jsem svou první velrybu. Pojmenoval jsem ji Tonička. Jedli jsme ji až do příštího úplňku“).Jelikož se maorské tetování Moko používá dodnes, možná si současní mladí muži nechávají "vykérovat" zprávu: „Konečně nejsem panic. S Toničkou už chodíme měsíc. Hurá!“ Ale třeba ne.
Zločinci a prostitutky
Ve středověku a renesanci se nechávali tetovat příslušníci tajných sekt a nelegálních spolků, podobně, jako se později označovali členové japonské zločinecké organizace yakuza či ještě později tvrdé motorkářské gangy. Řekové tento způsob používali při špionáži. V přístavech bývali tetovaní zejména námořníci a prostitutky. Indiánské kmeny zobrazovali na těle duchy svých blízkých zemřelých (mimo jiné v podobě orla), Indové tetováním stimulovali akupunkturní body, Eskymáci zase olizovali vytékající krev. Holt, jiný kraj… V koncentračním táboře Osvětim používali Němci tetování k identifikaci vězňů. Podobně, jako si kdysi Římané a Egypťané značili otroky a farmáři si takto dodnes cejchují dobytek.
To je ale ošklivý chlap
Ani v západním světě není tetování něčím novým. Impuls k jeho restartu dal v 17. století William Dampher tím, že ukazoval na veřejnosti potetovaného Polynésana, kterého si přivezl z cest po dalekých krajích. Londýnská smetánka tento způsob zkrášlování přijala jako módní trend a nechávala se "kérovat" na intimních místech (což se ostatně vrací), aby to nikdo neviděl. Panovník kmene Tonga byl jiný sekáč. Měl potetovaný žalud penisu, aby ukázal před svým lidem a nepřáteli, že se nebojí bolesti.
Západ se časem zhlédl v až výtvarně řešeném čínském tetování. To dovedlo jednoho anglického mladíka k tatérce, po níž chtěl, aby mu vytetovala na ruku čínsky slova „Láska, poslušnost, čest.“ Později se ke svému zděšení dozvěděl, že se světu chlubí větou: „To je ale ošklivý chlap!“
Co tomu řekne Anička?
Tetování má jednak vyjadřovat příslušnost k jakémusi společenství stejně smýšlejících lidí (třeba fanoušků heavy metalu nebo Sparty) nebo důkaz lásky a obdiv ke konkrétní osobě – dejme tomu „Boženka“ – což je ale nepraktické. Nehledě na to, jestli je Boženka fotbalová fanynka, dá vám jednoho dne kopačky, a co tomu asi řekne její nástupkyně Anička?
Victoria Beckhamová – manželka bývalého britského reprezentanta v kopané – si nechala vytetovat jména všech svých dětí i extravagantního chotě, jehož bohaté a vynalézavé"kérky" mají Beckhamovy obdivovatelky nastudované do nejmenších detailů. Čutálisté jsou v tetování nezastavitelní. Nutno ale říct, že nejen oni. Což třeba takový profesor Vladimír Franz, náš někdejší prezidentský kandidát, který už snad nemá na obličeji místo, kam by se dalo píchnout?
S Modiglianim na zádech
Ačkoli to tak nevypadá, opravdu tetování neodsuzuju. Sám jsem si kdysi - jako revoltující teenager - nechal narůst dlouhé vlasy (které mi ovšem mezitím slezly) a dodnes uspokojuji svoji rockerskou duši (a poraněné ego) dvěma náušnicemi v uchu. Jenomže ty můžu – až už si budu připadat nesnesitelně trapný – sundat, kdežto odstranění tetování stojí víc, než jeho instalace a výsledek je (alespoň podle mých informací) stále neuspokojivý.
Takže jedním z mála obrazců, které se mi na lidském těle skutečně líbí, asi zůstane Modiglianiho kresba na zádech vysloužilého legionáře Lergaina v jediném filmu, kde se potkali Jean Gabin a Louis De Funes. Jeho název? Jak jinak – Tetovaný. Do kina se kvůli němu začalo chodit v roce 1968.
