Tenis - hra džentlmenů i sprosťáků..

Tenisový rok běží, ubíhá a už skoro uběhl. To nejlepší je pomalu za námi. Myslím - hra venku na čerstvém povětří a pod nebem jiskřícím sluncem. Snad máme před sebou ještě pěkné září a pak přijdou plískanice, napadalé listí, někdy i větve a kusy stromů a mokré míčky. A pak jednou třeba ke konci řijna stoupneš na kurt a noha se ti zaboří do antuky změklé mrazem. Míček nevyskočí a nevyskočíš ani ty. To už bude opravdu konec letní sezóny. Správce stáhne sítě a na železná vrátka dá pevný zámek. Šest měsíců na antuku nevkročíme...

My fanatici se začneme zajímat o hraní v hale, ale to už není ono..Z tenisového léta - budiž tady veřejně pochváleno - zbude pár fotek, hořkosladký pocit melancholie, sem tam namožený sval  a pobolívající klouby..A nevyřízené účty se soupeři. U mne tedy rozhodně. A nahlas nevyřčený slib pomsty, té nejsladší...  A v hlavě soupis dovedností, jež je třeba přes zimu zdokonalit či alespoň udržet na dosavadní nevysoké výši..

Nejlepším míčkem je buchta..házím je do sebe forhendem..

Mám všechno - talent, raketu i pití..A hodnýho dědu, který mi nahrává i nadává..

Řekla jsem mu - až budeš světová jednička, dáme řeč..

Tenista čekatel..

Soupeře nevidím..

Jako svazový kapitán odvolávám své hráče ze zápasu.. Odteď se bude jen pít..

Jsem tenista a plavec..

Bratříčku žlutý.... nepoletuj a vrať se do řady..

Kam jsem si založila svůj deníček.. Musím si zapsat. Je to on - vysoký, černovlasý  fešák s raketou..

Dědku, dělej...

Když se takhle zvohnu a síť je akorát, šimrá mne páska, víš kde....

Miloši, pořád ti říkám, že pleš má pro tenis zásadní význam...