S politiky neobědvám....

Eva a Vašek se přestali na obrazovce k sobě tulit a kamsi zmizeli. Objevili se dva chlápci v obleku a  s kravatou a přes šířku stolu se na sebe zle mračili. Hezký habán a všemi mastmi mazaný štírek. Uprostřed mezi nimi seděl populární politický komentátor a optimisticky se usmíval.. Foukl jsem do gulášovky, byla horká a já ji po troškách ze lžíce srkal. Vedle ruky jsem měl ovladač převázaný gumičkou. Baterie v něm dosluhovaly. Občas jsem kliknul a někdy televize poslechla... 

Už zase neskákali. Vítr v Kuusamu dělal na závodišti paseku. Skokan, na němž byla řada, se zvedl z příčného břevna a i s lyžemi na nohou po čtyřech přelezl zpátky na schůdky skokanské věže. Docela mu to šlo - už to provedl počtvrté. Byla mu zima. Určitě by nepohrdl gulášovkou, ale nesměl. Musel být hubený, aby daleko skákal. Já už nemusel..

Dojedl jsem polévku do poslední kapky a ještě naklonil misku, aby něco vyteklo na lžíci. Nevyteklo nic. U pravé holeně mi seděl pes Ben a upřeně mne pozoroval a naprázdno otvíral narůžovělou tlamku. Rozcvičoval se...Dva chlápci  na obrazovce pospávající při úvodním slově toho panáka uprostřed ožili a začali se hádat. Komentátor se už neusmíval, ale vraštil čelo a snažil se uplatnit připravené otázky nebo alespoň jednu. Moc ho neposlouchali a vyřizovali si účty. Asi se znali z dřívějška, rozhodně se někdy museli potkat. Podíval jsem se na stůl před nimi. Chudáci - mají tam jenom nějaká lejstra a mikrofon..To přede mnou byl talíř s krkovičkou a brambory a pivo. Ben se vztyčil  a začal strkat hlavu do talíře. Trochu jsem mu ji kolenem přimáčkl ke hraně stolu. Stůl je přece můj. Tvá je podlaha, Beníku, tak máme rozděleny pravomoci. Protože jsme jinak dobří kamarádi, hodil jsem mu na usmířenou první kousek masa, co jsem ukrojil. Právo prvního masa! Chlamst! 

 Jeden z chlápků na obrazovce (ten štírek) začal mávat papírem.."Pane poslanče..tady mám soudní rozsudek i s razítkem.Právoplatný, poznamenávám. Budete se mi muset omluvit a zaplatit soudní výdaje.., že áno..Ale vy máte jistě našetřeno.."  

 "Jste lhář, pane poslanče..Celý život lžete..od malička..už jako školáček jste lhal, a to vám už zůstalo...," jako by s nechutí a s přemáháním odpovídal hezký obr..

"Pane poslanče, vy pohrdáte soudem!"

 "Pohrdám vámi, a to je sákra rozdíl..Špatně vás vychovali..Jste lhář.." Obrovi na krku naběhla žíla .. 

 Přestal jsem na chvíli jíst a zvedl v údivu ruku. Bena ty řeči nezajímaly a pozoroval sousto, jímž jsem mával na vidličce. Moderátor se zaklonil dozadu - cítil se tak asi bezpečněji....Přepnul jsem na třetí pokus na Slováky..Taky si tam dva nadávali..tentokrát slovensky a temperamentněji..Představil jsem si, že v celém světě (vlastně jenom na našem poledníku) teď v poledne občané jedí svou krkovičku, řízek či kotletu (nebo nic) a v televizních studiích si před kamerami spílají hladoví politici....

Krkovička byla výborná, brambory krapet slanější, ale zato byly na okraji talíře dvě okurčičky a kousky rajčat..Ben se odklidil s kostí (v noci na ni určitě šlápnu). Na opěradle křesla vedle mne seděl včera koupený plyšák Kravík. Dala mi ho tam vnučka do opatrování. Proti podpisu..To ještě zastanu - opatrovat plyšáky..Žena se lehce urazila (ne moc - zná mne dlouho), chtěl jsem přesně slyšet tu poslední poslancovu urážku a gestem ruky jsem ji zarazil ve chvíli, kdy mi začala podávat informace o rozvodovém řízení blondýny z prvního patra.

"Představ si, že ta chudák ženská zůstane úplně sama..S malým klukem bez táty..Co z něj bude..?" položila mi otázku...

Nikdy nebyla úplně sama. A ten malý kluk byl pěkně protivnej klacek o půl hlavy větší než máma..A tuhle do mne vrazil, když letěl  střemhlav ze schodů.. 

 "Samota je občas krásná věc," řekl jsem filosoficky a zasnil se.. 

"Bude po něm chtět pořádnej příspěvek na výživu..Ten se prohne - prasák..," nevzdávala se žena se svým tématem..

Klik! Podvyživení skokani se třásli v zástupu na skokanské věži a jen pár těch nejlepších sedělo v prosklené kukani. Měli rozepnuté kombinézy a rozvalovali se na dřevěných lavicích, někteří prováděli uvolňovací cviky..Bočně padal sníh.Těm venku to smetalo do tváří a větroměr se prudce otáčel. Ben už nežral, stočil se do klubíčka k topení ostentativně zády k obrazovce a začal z dlouhé chvíle cupovat  kožešinku, na níž ležel. Kost ležela na koberci a svítila bělobou....

Ještě kávičku..Měl jsem na ni docela velký hrnek. A na talířku zbytek závinu. Říkávám  mu záhyn..

 "Že to můžeš poslouchat - ty tajtrlíky.."

"Jde o důležité státní záležitosti - to nejsou věci z pavlače ani ze dvorku. Mají velký význam pro celou zemi..a možná i Unii..prostě vysoká politika..," poučil jsem ženu, ale tomu, co jsem říkal, jsem sám nevěřil...

Asi jsem opravdu pitomec....