Rumburk - "městečko, kde se zastavil čas"?
Z té doby si nepamatuji nějaký bezprostřední zážitek s cikány. Asi jsem je nevnímal, přitom ve městě určitě byli, ale nebylo o nich slyšet. Drželi se zpátky a zřejmě jich nebylo moc. Spíše mi utkvěli v paměti dva tři značně zanedbaní Češi bydlící s námi v baráku o patro výš v mansardách. Jeden se dokonce jmenoval Bílý, ale moc čistý nebyl a ani jeho límeček u košile. Nerad jsem ho na schodech potkával. Cosi si brumlával a mával rukama.
Žádná velká dramata se tu tehdy pro mne nekonala.
A přitom tradice čehosi odbojného a brutálního ve městě byla. Ve škole, kde jsem navštěvoval základku, se na sklonku první světové války (21.8.1918) vzbouřili čeští vojáci, kteří nechtěli na poslední chvilku v boji, do nějž je chtěli ještě poslat, vykrvácet. Impulsem k akci se stala i bídná strava, mužstvem přeplněné učebny i chodby školy. Nakonec povstalci odmítli plnit rozkazy důstojníků, odzbrojili je a v počtu asi 800 vzbouřenců táhli na jih, aby našli spojence a vzpouru případně rozšířili. U Nového Boru je obklíčily narychlo svolané regulérní c.k. jednotky německy mluvících vojáků a vzpoura byla potlačena. Podle rozhodnutí stanného soudu bylo deset vůdců rebelie zastřeleno (tři přímo v Rumburku). V mých rumburských letech se výročí vzpoury mohutně slavilo v přírodním amfiteatru nad městem. Střídali se řečníci a trumfovali se ve vzletných frázích a přijeli i "umělci z Prahy". V roce 1964 byl dokonce Martinem Fričem natočen na tu dobu kvalitní film Hvězda zvaná pelyněk s parádní rolí šantánové zpěvačky pro Jiřinu Bohdalovou..Z nějakých divných důvodů se dnes nepromítá ani v TV.
Pak jsme ze severních Čech ze dne na den náhle vypadli..Já za studiem.
Po padesáti letech - už dávno v penzi - jsem byl kontaktován někdejším spolužákem a v úhledném balíčku pak dostal jubilejní sborníček i s fotkami ostatních z maturitní třídy a mohl si je po dlouhé době zase jednou prohlédnout. Už to nebyli z puberty sotva odrostlí mládenci a slečny, ale z fotografií na mne zírali starší pánové a důstojné dámy důchodového věku. Něco jsem zřejmě v čase a v životě přeskočil a ani se na to pořádně nerozběhl. Pak jsem se dokonce dostavil na jejich (teď už i moje) tradiční setkání s programem pečlivě připraveným pro parné léto - ovšem oba dny nepřetržitě pršelo..Velmi se mi tam líbilo..
Další dva roky uběhly a já vždy zpozorněl, když se v mediích objevila zmínka o Rumburku. Někdo známější se tam třeba na skok mihl, pár let tu bydlil či zplodil v městě levobočka.
A najednou z těch občasných připomenutí je tekoucí řeka a hlavní vnitropolitické téma dne. Prohlížím si na internetu klipy, nahlížím do plánku města a skoro nic tam nepoznávám..Snad jen to náměstí - s barákem na rohu, kam jsem chodil i nechodil do tanečních. A teď na kdysi poklidném rynku hlava na hlavě, křičí se, energicky gestikuluje. Lidé mají v rukou klacky nebo kameny. Nebo mikrofon. V čele města ovšem nejsou mí někdejší spolužáci, ale jejich děti či snad vnuci. Spolužáci postupně obsazují důležitá místa už jen na krchově.
Tak jde život a my v něm..
Jan Vargulič
Jehla hledačka
Tak si mne ta jehla, lesklá a ostrá, mezi mnoha a mnoha lidmi našla, bodla a vpravila mi do ramene onen snad zázračný mok (pfizer). Zdvořile jsem se po chvíli zeptal, kdy se bude bodat, že čekám. Odvětili, že už se stalo.
Jan Vargulič
Četná pozorování
..rázu přírodovědného mívám sedě u svého puzzliště a vyhlížeje ven na blízkou (dosáhl bych rukou?) střechu od sousedního baráku a úzký proužek nebe nad ní. Nekonečná říše živočichů všech tvarů a forem je pro mne žel zredukována..
Jan Vargulič
Registrovanej
Díky výpomoci lidí tady okolo jsem šťastně (či nešťastně) registrovanej, mám své číslo (nikomu je neřeknu ani manželce), prý PIN, hluboko vpálené do ještě trochu živého masa jak to dobytče tam kdesi na už ne tak divokém Západě.
Jan Vargulič
Ach, léto
Při šumění topolů, vlastně jen jednoho, sedával jsem na balkonu - já kripl - uprostřed i na okrajích žhavého léta s knihou v ruce, sedával a pospával poblíž truhlíku, byl ve výši mé hlavy a pěstovali jsme v něm afrikány. Kde se..
Jan Vargulič
Pěkné okamžiky
Dívám se na ligový fotbal, zatímco žena vedle v kuchyni probírá sáčky a pytlíky s potravinami a vyřazuje ty s prošlou záruční lhůtou (já kupodivu procházím dále, i když jsem vlastnostmi taky pytlík). Poznamenávám k ní, že zápas..
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Australský stát jmenoval tajemníka pro „pro změnu chování mužů“
Guvernérka australského státu Viktoria Jacinta Allanová jmenovala poslance Tima Richardsona jako...
Papež se sešel s Čaputovou a matkami dívek, co zemřely při nehodě autobusu
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová se v sobotu setkala ve Vatikánu s papežem Františkem. Na...
Psa, který připomínal kostru, nalezli u chatky. Případů týrání zvířat přibývá
Premium Počet brutálních případů týrání zvířat roste. Lidé z útulků říkají, že tak hrozné zacházení nikdy v...
Levné a vyrobené „na koleni“. Drogy dorazily i na Kubu, narkomafie zatím ne
Premium Na Kubě, jak známo, hezky svítí sluníčko, často tam prší, takže tam dobře rostou rostliny, tedy i...
- Počet článků 208
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 731x