Mít vnučku...

I jako důchodci máme s ženou pořád ještě krapet ctižádosti a některé věci se nám docela daří. Tak jsme v rámci školy, již vnučka navštěvuje, párkrát vyhráli soutěž ve sběru kaštanů a jméno naší Michaely (pod ním soutěžíme) zaznělo ve školním rozhlase spolu s charakteristickým chrčením. Michaela byla na vrcholu blaha a zaslouženě, vždyť hrstičku kaštanů sama přihodila. Jako výherci máme doma od ředitelství školy plyšového lvíčka Kaštánka (tak jsme ho pokřtili) a dalekohled, jímž mohu z balkonu pozorovat dění dole na chodníku i čapí hnízdo na nedalekém komíně a říkat si do nebíčka, do peklíčka..

Docela nás to s ženou baví a abychom uspěli, začínáme se sběrem hodně brzy. Ty první uzrálé plody odchytáváme skoro v letu, než dopadnou na zem a chňapne po nich chtivá ruka jiného penzisty. V podzimním čase plískanic vyrážíme v pršíplášti hned ráno  a smáčí nás liják, profukuje vítr a my se radostně vrháme na tu lesklou nádheru..Máme vytipované stromy a informace o nich nabývá cenu státního tajemství. V případě nouze a ve finiši, kdy jde  prakticky o všechno, nepohrdneme skupinkou  olistěných velikánů stojících uprostřed  území zdejších bezdomovců. Musíme sice dávat pozor, kam šlápneme, a občas si pak čistíme boty, ale homeless jsou milí, přátelští a neformální. Dýmá tam ohýnek, z ruky do ruky se podává flaška a na matračce je i něco na zub a někdy i ten zub. Na kaštany nás přímo navigují..

"Mladá paní, támhle leží pěknej kousek, takovej určitě ještě nemáte..že se pro něj nezvohnete, to já bych  nedokázal...."

"Ještě u toho starýho škrpálu, šlechetnej pane, a máte to komplet.."

"U Tondy, jak chrápe, je jich pár..neboj, blbče, zvedni nohu..pán tě nevokrade..."

"Ten plac radši voba vobejděte..není tam nic pěknýho..víte.."

Dobře se umísťujeme i ve sběru papíru...Noviny kupujeme zřídka (internet!), ale tento výpadek nám nahrazuje potištěný papír, jejž kolportuje vítr nebo nám jej u nákupního střediska s úklonou podává nemytý a nečesaný týpek se slovy .."Dělá mi starost situace na finančních trzích...nevypadá to dobře..asi nebudu investovat...drobásek by nebyl?". 

 Doma k tomu přidáme došlé úpomínky, dlužní úpisy, obsílky k soudu, výzvy k charitě, platební výměry, výpisy z  konta, programy kin  i politických stran a něco nám přinesou sousedky na revanš za letní saláty a okurky (byla dobrá sezóna). Kila reklamních tisků také nejsou k zahození. Balíky převážeme dvojmo špagátem a zaneseme do sklepa. A pak jednoho dne slavnostně vjedeme  s vypůjčeným vozíkem na školní dvůr. Už nás s ženou znají a uvolňují místo na váze.... 

Zopakovat své tenisové začátky se mi nepovedlo s dcerami. Obě měly talent po mně (to znamená ne příliš velký), ale neměly mé zaujetí. V dětství jsem je přemotivoval. Já hrával denně o prázdninách od osmi do deseti hodin a ony nastupovaly na kurt hned potom. Říkaly, "dobrý den, milý tatínku..tak nás tady máš" a mračily se na mne....

Dnes jsou to dávno dospělé holky, už se na mne nemračí  a na raketu léta nesáhly...S vnučkou je to na lepší cestě od okamžiku, kdy jsem se o její tenisový růst přestal starat a o tenise doma před ní nemluvím a tvářím se, že tenis jako sport neexistuje a že byl zrušen a v zemích Unie zakázán. To se jí líbí a s ženou se jako spiklenci dvakrát týdně plíží na kurty. Předstírám, že to nevidím, a zapisuji jim účast do zápisníčku.... 

Chtěli bychom  pod jménem vnučky na stará kolena ještě zkusit gympl. Já třeba i proto, abych napravil svůj katastrofální start  před padesáti lety, kdy jsem začínal v prvním čtvrtletí i se čtyřkami a pak to pomalu vylepšoval. Vnučka nás však k asistenci moc nepustí. Sama posuzuje nabídky ke studiu a obhlíží si terén. A rozhoduje se, kam na přijímačky..

My jsme přece jen nervóznější, a tak bychom rádi věděli, jak na tom vlastně je. Klademe kontrolní otázky. Stane se tedy, že příjdu k ní a zčista jasna řeknu, "A co zemědělství v Čadu..lepší se to tam?" 

Další den prohodím přes rameno - "V kterém roce jsme měli naposled v Čechách moře..?"

Jindy zase - "Je víc sudých, nebo lichých mravenců..?" 

Mám výhodu, že skoro nic nevím, a tak zvídavých otázek mne napadá fůra...horší je to s odpověďmi. Vnučka se však nedá chytit a mých dotazů si nevšímá..

A tak žijeme vedle sebe..Já kladu otázky a ona neodpovídá..

Je nám spolu dobře..