Mrazivá Austrálie

Ustálené představy o Austrálii navozují  dojem, že je zde stále velmi horko a  slunečno, že lidé jsou neustále na plážích, surfují nebo grilují maso. Že Austrálie to je buď pláž u moře, kde se člověk lehce spálí na uhel, anebo druhý extrém, outback - vnitrozemí, kde nic není, jen poušť a písek.

K patří tomu ještě představa jedovatých zvířat, především hadů a pavouků. A to je v kostce Austrálie. Tato země je ovšem tak obrovská, že je zde mnoho klimatických pásem a mnoho různých  klimatických i přírodních oblastí. A tak já teď trochu naruším ten ustálený obrázek, když řeknu, že nyní, když je v Česku léto v plném proudu a  panují teploty hodně přes třicet a kdo může, tráví každou volnou chvilku na koupališti, u přehrady nebo rybníka, pokud už neodjel někam k moři, v Austrálii je zima. Takže zatímco obdivuji fotografie svých blízkých, kteří se opalují, dovádí ve vodě nebo grilují na chalupě, vězte, že mně tady  mrzne nos a uši. Čekat na autobus ráno kolem sedmé, když venku mrzne, až praští a vítr fičí do tváře, to panečku není na australské poměry kdoví co.

Již v jednom ze svých minulých článků jsem psala o červenci  jako vrcholu zimy, kdy dokonce slavíme Vánoce! Červenec skutečně vrchol zimy je. Venku noční teplota klesne tu a tam třeba až k mínus osmi. A na horách se lyžuje. Vleky a lanovky jsou v plném provozu a grog teče proudem. Tedy jenom v některých oblastech.

A tak ranní ptáče, pokud opustí svou teplou postel krátce po rozednění, nestačí se divit, co se to stalo s jeho obvykle zelenou zahradou!  Všude je bílo. Stromy, které shodily listy, růže, i vysoká tráva, vše si obléklo bílou košilku.

Schody u domu jsou jedno velké kluziště, velkovní stůl z glazovaného skla má o jednu vrstvu navíc a z horké kávy mám naráz kávu ledovou! Skla na autech neprůhledná a sekačka na trávu alias malý traktor? Volant celý pokrytý ledem. Teď jet kosit trávník, ruce člověku dozajista přimrznou k volantu. Naštěstí tráva v zimě neroste, netřeba ji tedy kosit.

Sluníčko nesměle a pomalu vystupuje nad obzor a jeho paprsky začínají ranní jinovatku na trávníku spalovat.

Asi kolem desáté hodiny už není po bílé pokrývce ani památky. Tu, když je klid, vylézají okolní zvířata. Jak je vidět, klokanům, lamám, kravám či oslíkům ani divokým králíkům mráz, zdá se, přiliš nevadí.

Ono, hlad je furt. Stále se musí hledat, co je kde k snědku. Divocí králíci v tomto období rádi okusují mé stromečky a keříky. A klokani také přicházejí až k našemu domu, protože hledají, co kde ještě  zbylo zeleného.

Pokud bych si mohla vybrat, do Austrálie bych teď jako turista v zimě necestovala. A pokud ano, tak snad pouze do severních částí kontinentu, kde jsou teploty stále příjemné. Však i samotní Australani se nyní chovají jako tažní ptáci, a kdo může, například důchodci, kteří bydlí v jižních státech Austrálie, migrují se svými obytnými přívěsy na sever, do severního Queenslandu nebo Severního teritoria, aby tam strávili ať už několik týdnů nebo hnedka třeba i celou sezónu. Ubytují se v některém z kempů,  užívají si  příjemné klima  a prožijí takhle celou zimu, aniž by doma platili vysoké účty za elektřinu a za topení. No a řekněme v září se zase vypraví zpět na jih, kde už začíná jaro. Je to trošku podobné tomu, jak holandští a němečtí důchodci tráví zimu ve Španělsku a jinde na jihu Evropy.

A já už se také těším na jaro. Na první sněženky a narcisy. A na tulipány. A na to, až mi rozkvete zlatý déšť a stromy se obalí pupeny. Ale pro dnešek ještě honem přiložit do kamen, zatáhnout venku vodu, ať neprasknou trubky, a zachumlat se do deky.