18. století, to je moje! Ale chyba lávky, necestujeme v čase, ale v prostoru, míříme 1000 kilometrů na sever, do Města 1770. I když úplně nejlepší by bylo jet do 1770 v roce 1770. Tehdy se totiž začaly psát dějiny této oblasti. V květnu 1770 plukovník James Cook - známý mořeplavec - připlouvá od jihu k břehům východního pobřeží Queenslandu. Jeho loď Endeavour zakotví dvě míle od břehu.
The Endeavour
Ještě se dvěma muži nasedne Cook do loďky a zamíří ke břehům neznámého kraje. Dva muži jsou nadšení botanikové. Během krátké doby posbírají na 33 druhů rostlin. Jeden z botaniků, Sir Joseph Banks, po němž je zde pojmenován mimo jiné park, si všiml, že zde rostou palmy, což podle něj znamenalo, že expedice dorazila do tropického pásma. Toto přistání bylo Cookovým druhým v Austrálii a vůbec prvním ve státě Queensland. Námořníci na břehu uviděli ptáka - dropa velkého, zastřelili ho a upekli. Cook si do svého deníku poznamenal, že to byl "nejlahodnější pták od doby, co opustili Anglii". Na počest tohoto kulinářského zážitku pojmenoval zátoku Dropí (Bustard Bay).
Mnoho lidí se prý ovšem z neznalosti domnívá, že je to Bastardova zátoka. Paní v infocentru mě poučila jako ve škole, že bastarda rozhodně neměl Cook na mysli a že rozdíl mezi bastardem a dropem je jak v psané podobě tak i ve výslovnosti.
Cook a jeho věrní nenarazili na žádné domorodce, ale jejich posádka jich několik viděla z lodě. Z dobových pramenů se dozvídáme, že na lodi skladovali námořníci kromě jiného 80 tun vody, přes 9500 kg chleba v pytlích, asi 5500 litrů piva , 4000 kusů hovězího a 1300 kg rozinek.
V roce 1970 - tedy na počest dvěstěletého výročí Cookova vylodění - se město přejmenovalo z původního názvu Kulatý kopec na Město 1770. Tak se nazývá dodnes. Navíc každý rok kolem 24. května slaví obyvatelé slavnost a "hrají si" na Cookovo vylodění, a to dokonce v dobových kostýmech.
Město 1770 je malá vesnička. Uprostřed ničeho vznikla oblíbená turistická destinace. Obchodů, restaurací nebo barů je tu pomálu. Žádný noční život nebo přehršel atrakcí. Jsou tu prázdninové apartmány k pronajmutí, několik kempů a hostelů. Zato ale nezkažená příroda, krásné moře, nedaleko útesová bariéra, národní parky.
Do většího města na nákupy anebo třeba do nemocnice se musí buď do Bundabergu, města ležícího 127 km na jih, anebo do Gladstonu, což je 128 km na sever. Můžete si vybrat. My jsme ale ruch velkoměsta nehledali, spíše naopak.
Volím kemp přímo na pláži. Jsme tu mimo sezónu, přes den je teplo, v noci už chladněji. Na koupání to není. Večer se hřeju u ohníku. Sousedé jsou povětšinou důchodci trávící zimu v příjemném klimatu nebo rodiny s malými dětmi.
Děcka se plácají u břehu, honí se za balónem nebo se pokouší rybařit. Dívám se na klidné moře. Je pozdní odpoledne.
Tu kolem mě začíná jakýsi ruch. Lidé nosí židle na pláž, usazují se postupně do řady, mají plné ruce práce, jak se snaží na jeden zátah dovléct kempinovou židli i nezbytný proviant, tedy láhev piva či sklenici s vínem. "Pojďte honem taky, za chvíli to začne, je to lepší než kino," volá na mě sousedka "od vedle". Myslí tím západ slunce. Zdá se, že je to společenská událost dne. A taky že ano. Popadnu tedy také židli a plechový hrnek s vínem a už to nesu na nedalekou pláž, hurá do víru společnosti! Sedíme tu jak vlaštovky na drátě a čekáme na tu podívanou.
Pak už nikdo nemluví, jen se mlčky kochá, každý se svými vlastními myšlenkami. "Bylo to krásné," pomalu se loučím.
"Ne ne, to ještě není všechno, bude to ještě lepší," sděluje zkušená paní. Usedám znovu a kochám se skutečně dále. Hra barev a stínů poté, co slunko zapadlo za obzor, je obdivuhodná.
Na druhý den jsme si pronajali loďku a vydali se do Palačinkové zátoky. Spíše než na palačinky jsem měla chuť na čerstvé ryby. Chytli jsme relativně dost rybek, ovšem příliš malých. Hodili jsme je zpět, ať do příště trochu povyrostou.
Najednou ale - cítím - velkou rybu. Táhnu, táhnu, až vytáhnu? Pořádného macka. Páni teda, můj životní úlovek. Ale co to? Ryba se začíná jaksi nafukovat, nafukuje se stále víc a víc a pak ještě víc, už je kulatá jako balón, mně lezou údivem oči z důlku, jak tohle skončí, ona snad praskne? A ono najednou lup, ryba splaskla, pak mrskla ploutví a šplouch - byla pryč. "To se mi snad zdá nebo co?" koukám nevěřícně do vln. Takový úlovek a je v čudu.
Až doma mě uklidnili, že taková ryba stejně není k jídlu, ba je dokonce velmi jedovatá. Česky jsou to, tuším, čtverzubci. Je jich mnoho druhů a v angličtině mají roztomilé názvy jako ryba balónová, bublinová, nafouklá, ryba - ropucha apod.
V Japonsku jsou některé tyto druhy považovány za delikatesu - známá to ryba fuga. Kuchař musí ovšem dobře vědět, jak rybu připravit a kolik je zdrávo a životu bezpečno ryby sníst. Sashimi fugu způsobuje otravu, v menším množství ale vlastně jen drogové opojení a omámení, a v Japonsku se hojně konzumuje právě kvůli tomuto efektu. No a dočetla jsem se, že jed této ryby je nezbytnou ingrediencí v praktikách voodoo, je totiž vmícháván do směsi, která se podávaná oběti - tedy budoucímu zombie. No a já tohle měla na udici. Hodit to tak na gril, asi bychom se pak divili - byli by z nás dva zfetovaní a přiotrávení zombíci.
