Austrálie - Pracovní sezóna v jihovýchodním Queenslandu

Sezóna je v plném proudu. Po 7 letech sucha nám konečně loni v lednu pořádně napršelo. Pršelo dva dny v kuse, tedy spíše lilo a napršelo 200mm vody. Celé město, celý okres slavil. Konečně bude zase vody dost, žádná omezení, co se týče zalívání, sprchovaní, mytí aut. Přehrada, která je zároveň zásobárnou vody pro město je plná, co víc, dokonce přetékala! Hlavně pro farmáře, sadaře a pěstitele zeleniny je voda to hlavní.  Bez ní, dobytek pomře, ovocné stromy a zelenina uschnou. Není úroda, není výdělek. Zůstává naděje, že snad přiští rok bude příznivější.

Letos je tedy situace optimističtější. Až na kroupy, které některé sadaře postihly a poničily jim úrodu. Kroupy totiž u nás dosahují velikosti až tenisáku a stačí malá přeprška a celoroční úroda je v trapu. Ani sítě, které sadaři a farmáři instalují, aby chránili svou úrodu před sluncem, ptáky a kroupami, nepomůžou, neboť kroupy potrhají i je. A škody jdou do tisíců dolarů.

Sázet se začíná někdy okolo října. Když je sezóna úspěšná, některé velké farmy zaměstnávají desítky lidí, povětšinou studenty a cestovatele z Evropy a z Asie. Ti pomáhají s pracemi na poli či vevnitř v balírnách. Práce je to náročná. Pracovat se musí dlouho a tempo je obrovské. Platí se buď za hodinu, což je výhodné hlavně pro začátečníky, nebo za bednu, což je pro profesionály zlatý důl.

V listopadu a prosinci se sklízejí meruňky, nektarinky, třešně a ringle. V lednu a únoru zelenina nebo hrozny.

Sází se všechny možné druhy zeleniny, především papriky, květák, brokolice a salát. Začíná se velmi brzo ráno, kolem půl šesté, hned jak se rozední, neboť už kolem desáté je nesnesitelné vedro. A  ještě ke všemu mouchy! Listopad a prosinec jsou měsíce much, které jsou dotěrné až hrůza. V obchodech jsou k dostání spreje proti mouchám, ale nejaký pronikavý úspěch jsem tedy nezaznamenala. Mnoho Australanů si kupuje klobouk se sítí přes obličej, což ovšem vypadá dosti odpudivě, anebo klobouk, na kterém jsou připevněny provázky s korálky, takže když člověk hýbe hlavou, korálky se rozhoupají, a tak ty mouchy odhánějí. Takový to klobouk je k dostání téměř v každém obchodě s kempingovými potřebami, a snad je i užitečný, jen vypadá více než legračně, a člověk musí neustále pohazovat hlavou a uvádět korálky do pohybu. Říká se, ze australské angličtině je tak špatně rozumět, protože Australani mluví se zavřenou pusou – aby jim do ní náhodou nevletěla moucha!

A australský pozdrav je prosté mávnutí rukou, jako když odháníte od obličeje mouchu! Já už teď také vím proč a dělám to samé!

Ve městě je tedy mnoho cestovatelů a i u nás v rezortu se několik ubytovalo. Jsou z Německa, Francie, Japonska, Koreje, Švédska, no ze všech konců světa. A všichni jsou tu z jednoho důvodu, pracovat a vydělat si na cestování po Austrálii. Když je sezóna v plném proudu, moc legrace si neužijou, ráno ve 4 vstávají, pak pracují ve vedru a prachu, večer sprcha, večeře, a pak zalezou do postele. Tedy většina spí ve stanech, někteří si pronajímají karavany, jiní mají svá auta předělaná na obytná. Nejoblíbenější jsou malé autobusky, kde je vzadu dostatek prostoru na matrace a úložný prostor. Některé jsou vesele pomalovány a popsány, s nálepkami navštívených míst a měst.

Většina těchto lidí zůstává v Austrálii rok, a ti, kteří prokáží, že pracovali na farmě více než 3 měsíce, mohou dostat vízum i  na další  rok.

Sběr ovoce a zeleniny je pro Austrálii velmi důležitý a bez pracovníků z ciziny by vlastně toto vůbec nebylo možné. Proto vláda podporuje zahraniční cestovatele, ochotné vypomáhat v zemědělství.

Když jsem přijela poprvé do Austrálie, také jsem tak začínala. Trhala jsem hrozny na vinicích, což je docela příjemná práce, ne moc namáhavá. Hrozny se trhají do kýblu a ten se pak vysypává na vlečku traktoru. A farmář – když je pauza, vaří čaj (v tom vedru!), k tomu přidá ze pár sušenek, sedí se a povídá, a pak zase zpět do práce. To se mi docela líbilo. Pak jsem dostala práci při trhání paprik, což byla moje vůbec nejhorší zkušenost. Tempo trhání je vražedné, kombajn s pásem popojíždí za skupinou trhačů a určuje tak tempo a člověk prostě musí dělat, jinak by ho snad přejeli.

A těžké kýble s paprikami se opatrně házejí na pás. A nejhorší ze všeho je věčné ohýbání zad, takže ráno se ten, kdo na to není zvyklý, prostě nepostaví.

A pak jsem trhala jablka, to jsme byli dva, vyfasovali jsme dva žebříky a traktor, který měl na přívěsu tři velké bedny, které se měly naplnit co možná nejdříve, neboť jsme byli placeni za bednu. Ovšem ty bedny byly obrovské a trvalo věčnost, tedy nám, nezkušeným, než jsme bednu, a pak všechny tři naplnili. Až byly všechny tři plné, traktorem se odvezly do velkého hangáru a tam se uskladnily. Načež se vyfasovali tři bedny prázdné a tak pořád dokola.

Jiní cestovatelé sklízeli květák, brokolici, salát, také jahody. Na jaře  je časté  také pletí a sázení malých sazeniček. Po sklizni pak balení do krabic. Poslední jablka se sklízejí v květnu. Pak je pár měsíců klid a koncem září se začíná pomalu na novo.

S našetřenými penězi pak cestovatelé směřují většinou na pobřeží, kde si užívají vše, co tato zeme nabízí. Tedy především krásné moře a exotickou přírodu. Ovšem mnozí, poté co utratí všechny tvrdě vydělané peníze na pobřeží, kde je poměrně draho, se vracejí sem k nám a opět hledají práci.  A tak to jde až do května, kdy se sezóna ovoce a zeleniny končí.

Přes zimní měsíce – červen , červenec a srpen máme tedy více klidu. To je čas dovolených a odpočinku. Počátkem září, kdy se začíná oteplovat a lezou první jarní kytky se začíná znovu. A tak se to opakuje s malými obměnami podle počasí každý rok.