Austrálie - oblíbená destinace Noosa Heads

Většina obyvatel Queenslandu , když se řekne Noosa Heads, si představí drahé  přímořské letovisko na Pobřeží slunečního svitu, městečko vysokých cen, drahých  nemovitostí, luxusních prázdninových rezortů, značkových obchodů a  krásných pláží  vhodných nejen pro surfaře.

Noosa - to jsou  také  různé vodní sporty a rybaření, vzhledem k její  výhodné poloze. Je totiž z jedné strany obklopena mořem a z druhé řekou s četnými klikatými vodními cestami, kanály a jezery. Vlastnit  loďku nebo přímo loď či jachtu je tu normální.

Ceny luxusních  vil u vody s bazény a rozlehlými  atrii s palmami  šplhají do astronomických výšin, a to mluvím o nepříliš velkých pozemcích nebo zahradách.  Ale za výhled na moře nebo místo u  řeky se platí velké peníze.

Mnoho domů má také vlastní privátní molo, kde majitelé ukotví  svou loď. 

No prostě život na vysoké noze. Přes sezónu je město plné turistů, movitější si  pronajímají apartmány přímo na pláži, je to ideální pro rodiny s dětmi, protože z apartmánu je to jen krůček k bazénu a pak skrz banku proklouznete  přímo na pláž. 

Čím dále od pláže a od  hlavní  ulice s kavárnami, bary a obchody, tím jsou ceny nižší. Noosa rozhodně není místo pro baťůžkáře. Senioři tráví svůj čas v obytných přívěsech a zůstávají v kempech, které jsou také často umístěny přímo u moře,  i několik týdnů. Pozorování západů slunce, krmení pelikánů, šplouchání  oceánu, vůně grilovaného masa, to je kemping,  ať už nocujete v jednoduchém stanu nebo vlastníte několikatisícový obytný přívěs se vším komfortem.

Když se kvečeru  lidi sejdou pohromadě u sklenky vína,  nevyhnutelně se mluví o rybách. Sdílí se tipy a rady, ukazují se pyšně úlovky, kdekdo se přidá s nějakou historkou.

Nyní jsme na pár dní turisti, kteří se ubytovali v jednom z apartmánů přímo u pláže. Výhledem na moře se kochám po celou tu dobu, co jsme tady. Koupání v moři  střídám s bazénem a s horkou výřivkou.  Večer jsou na jídelním lístku  ryby a mořské  plody v jedné z četných restaurací  u moře.

Druhý  den jdeme na večeři do klubu  surfařů, což je organizace pořádající  nejrůznější  akce a  závody, zajišťuje bezpečnost pláží, trénuje záchranáře, monitoruje pláž  apod. Provozuje rovněž restauraci a bar, kde  podávají relativně levná jídla a také prodávají alkohol, což není v australských restauracích vůbec samozřejmé. Takových surfařských klubů je po  celém pobřeží rozeseto spousta. Navíc  jsou přímo na pláži, je tedy možné večeřet  venku na terase a kochat se přitom  krásným výhledem. Člověk si objedná podle jídelního lístku, zaplatí u pokladny, dostane číslo na takové vysoké tyčce, kterou umístí viditelně na stůl, aby ho číšnice servírující  jídlo dobře našla. Sůl, příbory, ubrousky, omáčky, kečup nebo majonézu si každý nabere  zadarmo u příslušného stolku sám. Atmosféra je příjemná a uvolněná. Jsou tu hlavně mladé rodiny, děti běhají kolem, nikdo si příliš neláme hlavu s “dress code”, tedy co na sebe.

 I když je pravda, že v době večeře, zhruba po osmnácté hodině, security u dveří kontroluje, zdali jsou lidé přiměřeně a vhodně  oblečeni, a hosty, kteří by byli  bosky, v podroušeném stavu nebo  chlapy  bez trička by dovnitř nepustili.  Každý dospělý  musí vyplnit přihlašovací lístek se jménem a adresou a také se legitimovat. V Austrálii neexistují občanky, jako doklad slouží řidičský průkaz. Jednou jsem si vyšla jen tak nalehko – bez kabelky a peněženky, a měla jsem velký problém  dostat se právě do jednoho takového klubu. Nakonec se mladík slitoval, poté co uviděl mé boty s vysokými podpatky . Opravdu úpěnlivě jsem prosila, ať mě jenom neposílá cupitat pěšky zpět do hotelu pro řidičák, že se budu chovat naprosto příkladně! Nechal mě pro jednou  jít,  ale nelze na to spoléhat. Podobná praxe funguje v mnoha klubech – ať už je to surfovací klub, bowlingový klub, klub veteránů nebo jde jen o obyčejné hospody a bary.

Noosa nabízí spoustu všelijakého vyžití, například lekce surfování, pronájem  kánojí,  loděk, vodních skútrů,  exkurze do nedalekého národního parku apod. Jedna novinka ale zvláště upoutá. Je to Noosa Thriller, taková adrenalinová atrakce  na vodě. Přikurtují vás do sedaček na aerodynamické lodi a celé to spočívá v tom, ze se ve velké  rychlosti skáče přes  tříštící se vlny oceánu! Loď vyletí do vzduchu a  noří se čumákem zpět do vln. Skvělá podívaná.

Loď se pyšní tím, že  je  nepotopitelná, díky nové technologii. Ovšem nehody se stávají. Jedné z nich jsme byli právě svědky. Takhle nová krásná loď se na jedné velké vlně vyšvihla do výše,  otočila se ve vzduchu  o 180 stupňů a s obrovským šplouchnutím udeřila  zpět do vln i s pasažéry, nyní hlavou dolů. Přivázaní cestující se asi poněkud nalokali mořské vody, než se loď opět sama převrátila zpět. Těch několik sekund paniky a strachu, že se utopím, bych teda nechtěla zažít. Byli jsme u pláže právě ve chvíli, kdy byla loď - už bez pasažérů, tažena ke břehu, těžká a obtížně manévrovatelná pod tíhou vody, kterou nabrala. Protože náš terénní vůz i můj muž jsou  na záchranné akce zvyklí a vždy připraveni pomoci s vyprošťováním, ani tentokrát  jsme v centru všeho dění nechyběli! Majitel a kapitán lodi v jedné osobě nám za tento dobrý skutek slíbil na další den dva volné lístky na tuto atrakci! "No děkuju mockrát". Loď byla nakonec  odtažena, vysušena, a za pár dní jsme ji opravdu viděli opět skákat přes vlny s novými cestujícími, kteří asi vůbec neměli potuchy, jaké drama  se tu o pár dní dříve odehrávalo. Ty dva volné lístky jsem nechala plavat, doslova. 

Šla jsem raději zkusit své rybářské dovednosti. Nebo spíše polechtat štěstí, jestli není  unavené, že by si na mě sedlo. A ono asi bylo!  Zanedlouho se mi na udici třepe rybka, sice ne moc velká, ale ryba. Teď jen, jestli je k jídlu. Mnoho ryb je totiž  jedovatých, a člověk, pokud si není jistý, se ve vlastním zájmu raději zeptá místních nebo zkušených. Je to podobné  jako u nás s houbami. Ryba je identifikována jako Kožená bunda. Takové  netradiční jméno? Nebo snad jen přezdívka? Navíc  je jedlá, dokonce prý vynikající. Jen jestli je dost veliká a není pod míru! To bych ji musela hodit zpět do moře, což bych rozhodně nerada. Přináším metr a rybka se důležitě měří, ostatní přihlížejí. Sláva, je akorát, splňuje požadovaný minimální  limit! Mám neskutečnou radost, můj úlovek! Večer, kdy se ji úporně snažíme zbavit šupin, již plně chápu její prazvláštní  název. Celou kůži  se nám ale nakonec podařilo svléct vcelku, no jako když si odložíte bundu. Mám ji doma schovanou dodnes jako suvenýr.  Pokaždé, když na ní utírám prach, se mi to všechno znovu připomene.