Mám ráda veletrhy. V Brně na výstavišti jsem jich navštívila několik. Byla jsem pravidelným a opravdu nadšeným návštěvníkem cestovního veletrhu Go a Regiontour, viděla jsem mezinárodní výstavu koček a několik dalších veletrhů, například ten s obytnými přívěsy, loděmi a s vybavením na vodu.
Po čase jsem se začala zajímat i o veletrhy tady v Austrálii. No a když jsem náhodou uviděla reklamu na ten lodní, nezaváhala jsem. Lodě mě táhnou, nevím proč, odjakživa a tady, na australském Zlatém pobřeží, to bude mít asi jiné grády než s prominutím v Brně. Nóbl akce se konala v rámci jachtařského resortu v přístavišti u jednoho ze zálivů.
Auto jsme zaparkovali na odstavném obrovském parkovišti naproti zábavního parku Movie World, jedné z ikon Zlatého pobřeží, kde se zaručeně dostatečně vyřádí malí i velcí. Jak už název napovídá, atrakce, strašidelné hrady, lochnesky, hrůzu nahánějící visuté dráhy, zábavní průvody postaviček, které známe z animovaných filmů, zvláštní efekty, veškerá show, co je zde k vidění, se týká filmů.
Z Movie Worldu mám hodně pozitivních vzpomínek (pokud se tomu tak dá říkat). Na supermoderních atrakcích se mi opravdu dostalo toho, oč jsem žádala a za co jsem si i zaplatila. Zvedal se mi žaludek, krev tuhla v žilách, tváře zsinaly hrůzou, vlasy se ježily a čelo se rosilo potem, pištěla jsem strachy a třepala se o svůj holý život. Ovšem kromě těchto "příjemných zážitků", mám i jeden negativní, který zanechal hořkou pachuť v ústech dodnes. Na parkovišti nám mezitím, co jsme si dopřávali koňskou dávku adrenalinu, vykradli auto. Štěstí bylo, že peníze i drahou elektroniku jsme měli s sebou, ale o vše ostatní, co jsme měli nabalené na měsíční cestu po Austrálii, jsme přišli. Navíc to, co bylo mému srdci drahé, bylo zlodějům na nic.
Návštěva policejní stanice, následné vyplňování formulářů a popisování události, jak se dalo čekat, k ničemu nevedly.
I teď po letech mě to ještě rozčiluje. Teď sedím a čekám v autobuse, který nás zadarmo dopraví na výstaviště, a koukám na dnes prázdné parkoviště, tady někde jsme parkovali, tady někde se to stalo.
Veletrh sám byl velkolepý. Od menších lodí, vhodných pro vodní lyžování a vůbec vodní sporty, přes sportovní lodě, rybářské lodě, vodní skútry, menší luxusní lodě s veškerým komfortem, kde se dá vařit, spát, relaxovat, prakticky tedy bydlet, až po velké a drahé jachty, které kotvily v zálivu, poněvadž by se za autem táhnout nedaly. Ty člověk obdivoval a prolézal jen jaksi, řekněme, čistě teoreticky. Na lodích stáli hrdí a vyfešákovaní dealeři, jachty se jen leskly a lákaly návštěvníky a potenciální zákazníky k prohlídce. Jediné, co bylo potřeba, než se člověk "nalodil", bylo vyzout si boty.
U jedné zvláště velké a hezké jsem už rezignovala. Vyzouvat se nehodlám, tohle přece nemá cenu. Na TUTO se nikdy nezmůžeme! Vstřícná dáma na palubě mi asi čte myšlenky. "Pojďte se podívat, jen pojďte, třeba vyhrajete v loterii!"
Aha, no ano, to by byla asi jediná možnost, jak tuto krásku získat. A tak uznám, že toto je teoreticky možné, ať už je pravděpodobnost této události statisticky asi jedna ku několika miliónům - což je v dolarech zhruba cena této lodičky, ale zázraky se dějí. Zítra si hnedka koupím los! A vsadím sportku.
Loď to byla pěkná což o to. Jen nastal drobný problém. Ve sportce jsme nevyhráli.
A tu u dalšího stánku předvádějí mladíci jakési surfovací prkno. Poslední móda. Vyrozumím, že tento surf má motor, tudíž nepotřebuje vlny a je možno si zasurfovat i na klidné hladině, například na rybníce. To se hodí! Jaké ale bylo moje překvapení, když se ze zkušených a sluncem ožehnutých Australanů vyklubala parta z Brna, která sem surfy předevčírem dopravila letadlem z Prahy! A která, když počasí dovolí, surfuje o víkendech na jedné z moravských přehrad. Svět se někdy může zdát opravdu malým.
Po pozdním obědě v klubu s předraženým bílým vínem je čas jít. Areál se pomalu bude zavírat.
Zanedlouho opět sedím v autobusu. Za sebou zanecháváme nejen výstaviště a přístav, ale i pro veřejnost uzavřené soukromé čtvrti, kde lidé žijí v domech za vysokou zdí a za zamčenou bránou s ochrankou, palmy, perfektně zastřižené trávníky a záhony květin, úzkostlivě upravená golfová hřiště, bowlingové kluby a luxusní domovy důchodců.
Den se vydařil. Doma se ještě budu se zalíbením probírat letáčky a brožurkami, sledovat reklamní weby a DVD a plánovat. Nebo spíše snít. Nu což, je příjemné mít sny. A je ještě příjemnější ty své sny jednou za rok, pokud to jde, trošku oživit.
