Má lež krátké nohy?

  Určitě jste už zažili, že mluvíte s člověkem, který vám nepokrytě lže, vy víte že lže,ale nemůžete mu to nijak dokázat.

Buď nemáme dost důkazů nebo nám chybí energie na boj, který nás čeká. Pravda je tak ošidná věc a dá snadno pošlapat.Pro lidi s chorobnou potřebou lhaní nic neznamená a  jejich interpretace „ pravdy" je jako spláchnutí a každé slovo, které vychází z jejich úst je kanál polopravd, špíny a hniloby.

Když mají tito lidé ještě navíc posluchače, kteří jim věří, protože nepředpokládají že lžou nebo je naopak v tomto podporují ač dobře vědí, že to co vysloví je snůška nesmyslů. To vše jen proto, že dotyčný na ně pravděpodobně něco ví a tím je drží v šachu.

Jak se říká: „ V lásce a válce je dovoleno vše"

Každý večer, než jdeme spát, stojíme před zrcadlem a díváme se do vlastní tváře, díváme se sobě do očí a v hlavě nám probíhá film zážitků končícího dne.Většina lidí bilancuje a hodnotí jakýže to byl den, co jsme prožili, jak jsme se zachovali, co se nám povedlo a co ne.

Všichni máme svou třináctou komnatu a všichni děláme chyby.Stejně tak máme všichni právo na odpuštění, poučení se ze situace, protože většině z nás se lež protiví.Pocit, který při lhaní máme není moc příjemný,jelikož se obáváme odhalení, musíme si dávat pozor na to co říkáme, abychom nebyli nařčeni ze lži.

Profesionální lhář je člověk, který už zapomněl, jak je osvobozující říct prostě pravdu.Jak osvobozující je přiznat se k něčemu, co jsme provedli. Všichni máme právo na omyl.Neexistuje člověk, který by nikdy nepochybil.Jsme přece jen lidé a mýlit se, je lidské.Jisté je, že za každou chybu, kterou uděláme, musíme zaplatit a je jedno jak vysoká daň to bude.Důležité je, abychom se ze situace poučili a příště se raději něčemu podobnému vyvarovali.

Také jsem v životě lhala.Kdybych řekla, že tomu tak není, byla by to ta největší lež na světě.V životě lidském jsou situace, které vyžadují jistý druh lži.Nepřiklad, když nechceme někoho ranit, lež z milosti a podobně.Ovšem pokaždé, když udělám chybu, přiznám se.

Mám k tomu jediný důvod.Chci se sama sobě i druhým dívat přímo do očí.Vím, že stále čekáte na nějaké rozuzlení a příběh.Bohužel ještě nedozrál ten pravý čas k tomu, psát konkrétně.Jedno vím jistě.To co se v poslední době stalo v mém okolí a čeho jsem svým způsobem součástí, mě šokovalo.

Vím o člověku který lže a doposud jsem k němu přistupovala s jistou benevolencí a  shovívavostí.Je mi tohoto člověka líto.Je mi líto, že nikdy nepozná ten osvobozující pocit z pravdy a že se bude celý život třást, aby neodhalili jeho lži.Bude se do nich stále více zaplétat až nakonec sám nepozná co je lež a co pravda.

Jedno vím jistě.Boží mlýny melou.