Co by se stalo, kdybych prostě zmizela.

  Nebojte se, není to volání o pomoc! Nemusíte mě zachraňovat!

Poslední dobou mě stále častěji napadá myšlenka, že s mým životem není něco v pořádku.A tak jsem se zamyslela nad tím, co by se stalo, kdybych  prostě zmizela.

Moje úvahy se ubírají směrem k dětem  a vnoučatům, pro ně by to byla pravděpodobně ztráta, ale naučili by se s tím žít.V práci mám dobré kolegyně, které mám ráda a troufám si říct, že i ony mě.Jenže sejde z očí, sejde z mysli.Časem by zapomněly a jen občas bych se jim připomněla nějakou příhodou, kterou se mnou prožily.

Kdysi jsem měla bratra, ale ten zemřel a tak by pro mé rodiče bylo  zmizení velkou ztrátou, hlavně s ohledem na budoucnost.

Můj bratr týden před svou smrtí prohlásil,že mu nezáleží na životě.Jako by tušil, že je na jeho konci a chtěl nám tím sdělit, že je s tím srozuměn, abychom se netrápili.Trápili jsme se stejně.

Dnes mě napadlo, zda má cenu, abych tady dále byla.Ta myšlenka mě nijak nezaskočila přišla klidně, ale přinutila mě,abych se nad tím zamyslela.

Tak si tak přemýšlím, že mám tři hodné děti a dvě vnoučata, které nade vše miluji,hodného zetě, co si může matka více přát, manžela,rodiče.Skvělou práci,hodně koníčků, mnoho přátel a přesto se cítím být prázdná.Pravděpodobně je to tím, že jsem na rozcestí a řeším, kterou cestou mám dál pokračovat.

Mám na výběr.Mohu jít po stejné a žít si obyčejný život, obyčejné ženy, která nemá očekávání a už nevěří, že by ji mohlo v životě potkat něco nového, zajímavého.Nebo se mohu od této cesty odklonit a vydat se jinudy.

Poslední dobou stále častěji přemýšlím o tom jít pracovat do zahraničí.V podstatě mi v tom nic nebrání.Děti jsou dospělé a  mají své životy, s manželem už jsem si vše řekli a tak hledám způsob, jak být užitečná jinde, něco nového se naučit a třeba si dobře vydělat.Nevím, jestli to někdy podniknu, ale v každém případě, musím pokročit o krok dopředu.Už nemohu zůstat stát na místě.Proto hledám alternativy, jak svůj život zpestřit,obohatit, jak být zase plná energie, radosti ze života, očekávání a plánování.

Chci se znovu zhluboka nadechnout a těšit se na něco nového.Žijeme přece jen jednou.Je škoda, každé promrhané chvíle.

Umíte mi někdo poradit?

Nikdy nevíte co se může stát.Teď tu jsme a za vteřinu...