Už od plínek mi vtloukali do hlavy, že jen poctivou prací je člověk živ.A tak si říkám, jestli byly za dob mého dětství jiné normy nebo jsem tak naivní, že mě stále ještě překvapuje pracovní nasazení našich zákonodárců.
Už jsem si tak nějak zvykla na ten cirkus, který předvádějí v parlamentu, na to jak z nás obyčejných pracujících lidí dělají hovádka boží.
Přestávám to sledovat a přiznám se, že mě politická aréna nezajímá, protože mě už dávno přestali ty jejich žabo-myší války vzrušovat.Občas si postesknu, že je to pěkný nevěstinec, ale že našinec s tím nic nenadělá, protože byť občanem této země, nemám do hrnce ve kterém oni vaří co čumět.
Heslo našich politiku je: „ Člověče pracuj, seč můžeš."
A tak tedy pracuji a neremcám.Jednou za měsíc si přečtu výpis a s těžkým srdcem si povzdechnu. „ Mohlo to být lepší." Pofoukám si své unavené svaly a duši, přeberu si co všechno musím zaplatit, aby mi netloukli na dveře exekutoři a vrhám se do pracovního procesu s myšlenkou, že kdybych se lépe učila...
Tak to jde měsíc od měsíce.
Dnes ráno mě zastihla na internetových stránkách zpráva, že nový ministr financí chce zmrazit platy ve státní správě.Abych se přiznala, moc tomu nerozumím a tak jsem zvědavá jestli se to týká hlavně ministerských úředníků nebo nás pracujících ve státním sektoru.
Stále se mluví o šetření, ale nejvíce se šetří na těch, kteří poctivě pracují.Nemělo by se to otočit?
Kdy už se začne konečně šetřit na těch, kteří si spokojeně pochrupují v lavicích parlamentu, nechodí do schůzí a když náhodou přijdou, jejich pracovní nasazení je k smíchu.Nebo k pláči?
Nedovedu si představit, že bych nešla do práce nebo i přišla a pracovala bych když by se mi chtělo.A když ne, však své mám jisté, tak proč bych se vzrušovala.
Podobné pocity má většina národa, která vstává brzy ráno a vyráží do zaměstnání, kde opravdu pracuje.Je jedno jestli se jedná o prodavačku, dělníka v továrně, řidiče, zdravotníka, učitele.Všichni musíme pracovat tak, abychom uživili své rodiny, protože náklady rostou a platy stagnují.
