moudrým se člověk stává až tehdy když pochopí chyby druhých a napraví vlastní...dnešní doba stále žije minulostí a pro budoucnost si vleče kouli něčeho co je nevyužitelné pořád se učivo papouškuje nikoliv aktivně rozvíjí žák který je konstruktivně logicky nadán je ubíjen až ubit zastaralou koncepcí učiva které z 90 procent už je součástí IT takže místo volným rozvíjením znalostí se stále dokola učí biflovat nepotřebné ...paradoxně dnes se student naučí více doma při koníčcích nebo na počítači hezký den

Dobrý večer. Budu s Vámi trochu nepříjemně moderní. A říkám to i tehdy, kdy já s počítačem a nabídkou dnešních technických možností semtam bojuji. Jde hlavně o zcela jiné vnímání dneška. Vrátím se nyní 13 let v čase, kdy moje dcera chodila do první třídy. Schůzka rodičů a pančelčino řešení věčných zasloužených mračounů za ošklivé kroužení a nesprávně složená písmenka ve fólii. A probírání toho a téhle, kdy ještě nemají nárok na pero, no zkrátka měli velmi velmi špatné písmo. A jeden tatínek, takový bystrý podnikatel, do těch vzdechů paní učitelky o důležitosti návyku krasopisu povídá - " Promiňte, ale naše děti budou čím dál víc generace kláves. Potřeba písma jako krasopisu a textů v ruce bude za deset patnáct let pro naše děti značně vedle"...Netušíte, jak podivně tam vypadal a byla jsem vážně ale jediná, které mluvil z duše. Neříkám tím, že umět se to nemá vůbec. Má tak, aby to aspoň nějak k přečtení po člověku bylo. Narážím na naprosto zbytečnou demotivaci maličkých dětí, co i kdyby se usnažily, nikdy to jako Evička vedle umět třeba ani nemohou. A mají cejch, že pero dostaly až poslední. Nemám to ráda. Zbytečný stres.

A mimo jiné - jako velkou gauneřinu beru jeden z cermatích požadavků PP(13 let!), a tím je čtenářský komfort, čitelnost. To v momentě, kdy víme, že děti skutečně píšou míň a míň v ruce a kdy si pokrytečtí páni z Cermatu s vytaženým tričkem všechno ve svých textech opraví smazáním, vyjmutím, překopírováním, přepsáním a vše je na konci čisté bez jediného škrtu. Po dětech se léta chtěla práce geniálních nadspisovatelů, co umějí jako velmistři slova bez škrtanců a přepisů napsat vše ve stanoveném čase coby úhlednou listinu pro vitrínu do muzea.

Karma

Slohy a ústní se vrátily do škol! Písemky i zkoušení je v rukou ředitelů.

Pedagog opravdu nejsem, ani nejsem odborník na Vámi sdělené téma.

Ale Váš článek se mi líbil, vlastně líbí ...

(indikativ prezenta to asi vyjadřuje lépe ...)

Děkuji.