Mstí se (dehonestují, ponižují atd.) lidé, kteří mají těžký vnitřní problém (nebo komplex problémů). Ještě horší je, když k podobným účelům zneužívají svého postavení. U učitelů je to však ještě o to zákeřnější, zbabělejší a nebezpečnější, že se za svou psychickou nevyrovnanost až úchylku mstí na nevinných, zcela bezbranných dětech, které si mnohdy následky neomluvitelných činů jejich zakomplexovaných pedagogů ponesou na celý život.

Vám karma, i když smutná.

To forresgumpovské klišé je opravdu už obehrané, takže po dvousté padesáté osmé:

Bonboniéru lze otočit a na druhé straně si prohlédnout vyobrazení jednotlivých bonbonů uvnitř, takže každý má možnost dopředu vědět, který kousek si vezme.

To ovšem v životě nejde. Pěkný den.

Paní Valíková, jako dítě navštěvující v 50. letech m. st. obecnou školu (1.- 5.ročník), na Kyjovsku jsem zažila drsné, až sadistické chování jednoho z učitelů vůči nám, dětem. Trestal nás za chyby pravopisné, v malé násobilce i jiné, velmi přísně. Například za chybu v opomenutí diakritickém znaménku v diktátu z J.Č. rákosko na obě dlaně, za "hrubé" chyby ukazovátkem na zadek na stupínku před celou třídou. Za ty malé chyby, které v diktátu měli téměř všichni žáci, jsme se museli mezi lavicemi postavil do fronty - a kdo se nestihl zařadit včas a byl poslední, dostal trest dvojnásobný. Učitel J. V. byl opravdu zlý, žlučovitý člověk, bály jsme se ho. (Možná to bylo tím, že byl nemocný a mstil se na dětech. Zem přel svou padesátkou). Od té doby tělesné tresty dětem neuznávám.

Učitel může trestat žáka i psychicky, jeho veřejným ponižováním před ostatními a šikanováním za maličkosti. Možná by si toho měli víc všímat ředitelé škol. Dnes je všem jiná doba i s dětmi je to těžké. Děti jsou méně vychované z domu než jsme byly kdysi my - a někteří učitelé a učitelky nemají autoritu. A rodiče se staví v případě konflikt s žákem proti nim. To dřív nebývalo. Učitelé a učitelky to nemají v dnešních školách nemají lehké. Děkuji za zajímavý blog, paní Valíková, za zajímavý blog.

Děkuji. Učitelé to nikdy neměli lehké. Ale ti, kteří zneužívají své moci, aby si to ulehčili, nebo kteří ubližují, aby se pomstili, jsou často nepostižitelní, respektive nenapadnutelní. Mnohdy jsou to vážení pedagogové, "tvrdí spravňáci", kteří si vytváří image "spravedlivých a náročných odborníků". Moc bohužel korumpuje duši.

Jsou v učitelských sborovnách dostupné nějaké následné informace ohledně jogína, který opustil své fyzické tělo po útoku mačetou?

Mám na mysli třeba zjišťování motivace u onoho jinak vzorného žáka.

Bohužel způsob vzdělávání u nás není příliš efektivní. Stále se škola snaží pumpovat do žáků množství informací. Studenti to stále řeší tradičním způsobem "našroť se požadovaný momentální objem učiva a následně zapomeň".

Učitelé vědí, že studenti tímto způsobem prokáží znalosti při zkoušení, ale dlouhodobě jim toho zůstane v hlavám málo.

Učitelé by rádi, aby se studenti učili průběžně, pokud možno denně. Což je ovšem v rozporu s těmi velkými porcemi neužitečných dat.

K tomu všemu přistupuje problém velmi nevyrovnané kvality učitelů.

Můj dojem je, že snaha naplnit studenty daty, které si naprostá většina z nich v hlavách neuchová, je bláhová a marná.

Osobně bych byl radši, kdyby se lépe vyhodnotilo, co je fundamentální, důležité, aby jim byly poskytnuty principy a souvislosti a toto aby bylo studentům vštípeno a zároveň, aby byli studenti naučeni, jak si ta méně důležitá data rychle a efektivně v případě potřeby obstarat.

Závěrem mluvíte o Cimrmanově separaci průtokových poznatků ...

Karma

Souhlasím s vámi, napsala jste to věcně, jen nevím, co by z toho mělo vyplývat.

Co by z toho mělo vyplývat? Já myslím, že jednoznačně mnohem větší kontrola pedagogů v jejich přistupu k dětem a patřičné důsledky, pokud se opakovaně prokáže jejich necitlivý až patologický přístup k nim.

Zatím to bohužel je tak, že se škola snaží vše špatné zametat pod koberec.

Zajímavé a znepokojující. I když se není čemu divit.