Markétka otevřela mobil a pročítala jména, která se rojila pod Krčílkovými pamflety. Opakovala se s železnou pravidelností. Ti lidé přicházeli, aby si kopli do jejího Mistra. Měli z toho zvláštní, zvrácené potěšení.
"Kde začnu,“ povzdychla si Martkétka a v rychlosti proběhla poslední příspěvky.
„Fára!“ zasyčela odhodlaně a pobídla koště k rychlému letu. O směr ani adresu se starat nemusela, smeták měl v sobě zabudovanou dokonalou navigaci. Stačilo jen pomyslet na nějakého člověka a už k němu mířila pekelnou rychlostí.
Po chvíli už nahlížela do pokoje rodinného domu. Inženýr Fára bušil do klávesnice.
„Jsem největší obránce demokracie široko daleko,“ vrněl do rytmu svých prstů. „Ať odpadne vše, co není pravověrné. Kdo spolu se mnou nepodporuje ty, které podporuji já, je zpozdilec, odpadlík, nezasluhuje žít v naší krásné zemi! Tak! To jsem jim to nandal.“
„Máš ho malýho, tak se vytahuješ od klávesnice, ty šašku počmáranej!“ zaječela Markétka a kopla do okenní tabule. Inženýr Fára se vyděšeně vztyčil za svým pracovním stolem, ale to už Markétka kroužila na koštěti v pravidelných kruzích po jeho pracovně a rozbíjela, co jí přišlo pod ruku. Srazila dva monitory i notebook, porcelánového psa na knihovně i drahou lampu. Popadla mobilní telefon a s šíleným vřískotem jím mrštila daleko do zahrady. Ozval se křaplavý zvuk, jak mobil narazil do stromu.
„A teď si piš ty svoje blafy, obludo,“ zasyčela Markéta a vyletěla oknem do dubnového večera.
„Za doktorem!“ zavřískala a koště spolehlivě zamířilo na sever.
Doktor Podrážka psal právě nabádavý, korektní, velice moudrý článek o hlouposti voličů největšího hnutí v zemi. Psal velmi uvážlivě a citlivě. Urážky umně skrýval pod krásná slova a lahodné obraty.
Markétka ho ze tmy chvíli zamyšleně pozorovala.
„Nejsi lepší než ti zmetci, jenom se tak tváříš,“ zamumlala odhodlaně a trhla klikou. Okno zůstalo zavřené. Slétla k zemi a popadla veliký kámen.
„Tady máš za všechny ty skryté urážky a narážky, ty šmejde!“ vyjekla a prohodila kámen oknem. Doktor Podrážka vyděšeně vyskočil, ale Markéta s rozevlátými vlasy už se řítila přímo na něj.
„Ty manipulátore svatouškovskej!“ ječela jak pominutá, „Tobě já seberu tu tvojí čepičku a udělám si z ní plivátko! Kdo si chce hrát na spravedlivýho, nemá co šikanovat a urážet druhý lidi, rozumíš?“
Strhla zděšenému lékaři z hlavy čapku a s děsivým chechtotem vyrazila rozbitým oknem ven.
„A teď za Krčílkem!“ zaječela pomstychtivě a koště radostně poskočilo. Čekalo na ten příkaz dlouho.
„Jestli ho teda dřív nevezme ten čert, o kterým furt píše! To by mi usnadnilo práci! Ale čert je nejpíš línej a nechá špinavou práci na ženský! Jako obvykle! Za Juru! Za všechny, kterým ten hajzl otrávil jejich práci! Zasluhuje učesat koštětem!“
Markétka se vznesla nad střechy domů a měsíc, ten přítel básníků, její let pobaveně pozoroval.
Text bude součástí některé z posledních kapitol románu, který právě píšu. Postavy a události jsou samozřejmě smyšlené, jak jinak. Reálná je jen ta inspirace Bulgakovem.
Píšu sice první kapitoly, ale blogeři a diskutéři mě i dnes inspirovali ke glose, která se zřejmě také stane součástí románu. Už jsem ji poslala.
Také jsem zachytila rozhovor dvou legračních diskutérů týkající se mé údajné radikalizace. Takže jasně řečeno - to koště bylo připravené v komoře už dlouho. Brzdil mě půst.
Je po Velikonocích a nic mi nebrání vtrhnout do vašich příbytků a vymést, co mi přijde pod ruku - počítače, mobily, štěkající ratlíky a nafoukané kazatele, lady Catherine i historika, který si plete šikanu se slušným chováním, hňupy, kteří nic nevědí o odpornostech StB, ale stále o nich pindají, a další a další ošklivosti.
Lítost si nechte od cesty. Letím.
Pěkné jaro.
PS 2: Pro pana Ferdu, který mi věnoval už čtvrtý blog v řadě (zřejmě posedlost nebo tajná vášeň, třeba se s Krčílkem poperou) a pro adminy: Od křtu své knihy 23. 1. 2024 nepiju alkohol a mám na to svědky.
Pokud má pan Ferda pocit, že je moje hrdinka pod vlivem, bude to zřejmě jeho vlastní problém a nezřízené pití alkoholu.
Moje hrdinka samozřejmě pod vlivem je. Pod vlivem měsíce a lásky k literatuře.
