Vyrostla jsem s Hrubínem, Sládkem, Seifertem, v dospívání jsem milovala Nezvalova Edisona a samozřejmě Manon, Renčova Nazaretská Popelka. Postupně se přidala spousta těch básníků, které jste jmenovala, Erben, Borovský, Neruda, Toman, Halas, Šrámek, Sova.... Moje jedenáctiletá dcera je naprosto očarovaná Vítěslavem Hálkem, především sbírkou V přírodě, recituje jeho verše kde může k nelibosti dospělých, kterým se to zdá neadekvátní, ale ona fakt ví, "co tím chtěl básník říci", další si vybrala Skácelovu Studánku jako přednes k přijímačkám na SŠ.

Básníkem dneška je pro mne Plíhal, Křesťana a Nohavicu bych doplnila Žalmanem, Žáčkem.

Moc díky za blog i diskuzi, ráda jsem se zastavila, duši svou zde potěšila, nakrmila, pohladila

Také děkuji.

Kdyz uz mermomoci chcete nejakou soutez, tak podle mne texty co napsal michael Horacek na melodiji Petra Hapky pro Hanu Hegerovou nemaji konkurenci.

Tem ten vas oblibenec saha jen malo nad kotniky. Mozna i tesne pod kolena.

Vokoune drahý...kolik máme univerzit, abychom tu vystupovali jako velmistr kalibrace. Hmm?

Svým blogem jste dokázala, že nedává smysl jakkoli třídit básníky. Někteří se stali z různých důvodů známější, na jiné si lidé těžko vzpomínají, ale to nevypovídá nic o jejich kvalitě. A řekl bych také, že se vaše nohavicovské osobní preference v obecné rovině nijak zvlášť nepotvrzují.

Připadá mi rovněž dost pochybné preferovat jednotlivé básníky "v celku". Každý má na svém kontě lepší i slabší věci. Klasický příklad je Nezval, ale týká se to každého. Konečně ani v žádné jednotlivé básnické sbírce nejsou všechny básně stejné úrovně. Kromě toho i vnímání jednotlivých čtenářů se mění. Na to, co určitého člověka uchvátilo, když mu bylo dvacet, se třeba po třiceti letech dívá jinak.

Pablo Picasso kdysi řekl něco v tom smyslu, že obraz nežije jen tím, jak jej malíř namaloval, ale i každým divákem, který jej vnímá. Pro poezii platí podle mého názoru totéž. Každý čtenář básně v ní může najít významy, o kterých nemusel mít autor vůbec ponětí, že tam jsou.

V diskusi bod vaším blogem se objevila řada jmen básníků. No co ti, kteří překládali cizí poezii? To jsou samozřejmě také básníci. Jmenoval bych zejména Jana Zábranu, kterému po velkou část života nezbývalo nic jiného, než překládat z angličtiny a ruštiny, protože vlastní tvorbu nemohl publikovat. Jiným velkým překladatelem je třeba Martin Hilský.

Zajímavé a poučné je číst různá česká přebásnění zahraničních básní. Známé jsou překlady Peova Havrana, je jich asi 17 a tuším, že další přibývají, mezi nimi podle mého názoru vyniká Nezvalův překlad. Vícekrát byl přebásněný také Tygr od Williama Blakea... A mohl bych pokračovat...

Kdykoli jsem se studenty dělala shakespearovské dialogy, přemýšlela jsem, který překlad jim bude nejvíc sedět. Postupně jsem většinou přešla na Hilského, ale třeba Zkrocení má Josek pro šestnáctileté přehlednější.

Stejné to mám u překladů Cyrana. Vrchlcký je stále kongeniální, ale Kopta - Pokorný ten text odlehčují, některé verše zjasňují...

Děkuji za návštěvu, pane Kvapile.

Omlouvám se za obrácené pořadí. Ale to snad nevadí. Tak aspoň dodám, že Kdybych směl uvést jen jedno jméno, uvedl bych z těch dřívějších Reynka, ze současných Wernische (zejména jeho první sbírky) a z těch zpívajících Suchého. A přidám i pár cizích - ze slovenských básníků Válka, z ruských Cvetajevovou, z německých Morgensterna, z francouzských Verlaina, z anglických Eliota a z amerických Ferlinghetiho...

Na Morgernsternovi a Ferlinhettim se jednoznačně shodneme. U ruských beru skoro vše, co znám, Cvetajevovou, Achmatovovou, Pasternaka... a hlavně Puškina. Z francouzských mám raději Rostanda než proklatce. A miluju Jefferse a Kiplinga ... Když (If).

1. Krchovský, Wernisch a Žáček.

2. Mácha, Neruda, Wolker, Halas, Blatný, Wenzel, Skácel a Reynek.

Nohavicu mám také rád, ale toho nepočítám mezi báníky, nýbrž mezi básnivé zpěváky - spolu s Voskovcem, Werichem a Suchým.

Děkuji vám, Veroniko, za tento blog. Jsem sice vášnivá čtenářka, nicméně poezie byla poněkud stranou mého zájmu. A díky vám a zdejším blogerům jsem po delší době zabrousila na toto pole pro mě neorané. A objevila jsem třeba toto:

Ne, nechci nic... Jen se mi stýská po tvém hlase

(ozvěna tvého jména tichem rozlehla se...)

až do smrti jsem čekal na tvůj telefonát!

a čekám pořád... Víc už ale nelze skonat

J. H. Krchovský

No není to nádhera?

Také jsem zjistila, že budu muset více prozkoumat Krchovského, pokud dobře počítám, má v anketě s Nohavicou zhruba stejně hlasů.

Také se zabývám spíš prózou. Ale české básníky mám moc ráda a díky soutěžím, divadlu a hodinám s dramatizacemi Erbena, Havlíčka a Nerudy toho hodně umím zpaměti.

1.Gellner, Seifert, Pasternak, Jevtušenko, Hlaváček (přiznám se, že jsem ho přiřadil až poté, co mi ho připomněl pan Horner. Jeho temná báseň Hrál kdosi na hoboj mě ovlivnila na mnoho let až tak silně, že jsem musel v dospělosti mučivě složit napodobeninu Hráč) a Erben, jistě, ale i slezský bard Bezruč. Mám rád svižné hrátky s češtinou, jakož i těžké logické dopady slova.

2. Radůza, Třešňák, Redl

HRÁČ

Hrál sám kulečník tam vzadu, hrál

v šatech svátečních a každý strk

rozsekl sál jak výstřel u Borodina

pak vzal husí brk a pro parádu čárku udělal...

Tágem podepřel si bradu a dlouze přemýšlel

po hodině hodina zvolna letí

a není třeba aby světla rozsvěcel

dávno už hrál po paměti jako když po tmě

děti koušou chleba...

K.J. Erben - mistr zkratky a jeho Kytice s hlubokým duchovním přesahem.

Fráňa Šrámek: Raport

J. Seifert, F. Hrubín

Vám karma

Děkuji.

Budu stručný.

1. Plíhal, Nohavica

2. Plíhal

A pro vás karma

Díky.

Nohavica je jistě skvělý básník,který si krásné umí pohrát s rodným jazykem.Opravdu radost ho poslouchat.Skoda,že jeho svědomí musí zvracet v záchodě....za krásnými slovy nenajdete krásného člověka.

Známe jména zlomených ke spolupráci. Kde jsou veřejně dostupná jména lamačů? Nechci vědět čeho všeho bych byl schopen být vystaven tlaku.