Každý jsme o ně přišli. S tím jak přibývaly naše roky, ztrácely se nenápadně naše dětské zvuky. Až jsme si jednoho dne nevšimli, že jsme na ně zapomněli. A po létech se sem tam tyto zvuky vrací. Zpátky ale přijdou jen na chvilku. Zřejmě proto, abysme si dostatečně uvědomili, jak to všechno rychle letí...
"...a na noc si nechte otevřený okno!", zakřičela na nás ze spodku chalupy každej večer babička do patra, kde jsem v noci nabírali síly na další prázdninové dny.
A právě díky otevřeným oknům jsme pravidelně v letních ránech slýchávali zvuky, o které jsme po letech přišli.
Podmínkou zaslechnutí tohoto konkrétního zvuku (čti dál) bylo pravé letní prázdninové ráno. Ráno, kdy i ptáci ve větvích stromů na naší zahradě spali dýl. Ráno, kdy rosa na trávě studila příjemně naše malá chodidla. Ráno, kdy nebe bylo vysoké se spoustou místa v něm pro všechny naše představy a fantazie. Ráno, kdy se u opuštěného stolu naše babičky chystaly na další perný den s vnoučatama na prázdninách. Ráno, kdy bylo v osadě našich chalup ticho, jako když zatajíte dech a brouci našlapují po stéblech trávy v měkkých bačkorách.
Ten zvuk nás probouzel.
Ten zvuk nás probouzel ve chvílích, kdy babičky dopily meltu, dlaní po babičkovsku smetly z vyšívaných ubrusů drobky tvarohový buchty a došly k oknům v přízemí domů, aby do pokojů a kuchyní vpustily červencový vzduch a začínající venkovní teplo.
Naklonily se mírně ke klice oken, kterou otočily a pomalu otvíraly okna dokořán.
A v tu chvíli se mezi chalupama rozdrnčel onen zvuk!
Zněl skákavě. Lehce zaskřípal a zvonivě doskákal do místa, kdy okno bylo otevřené, babičky vykloněné a zástěry na jejich hrudnících hladily okenní parapety. A pak už jen dvakrát "cvak" a bylo po zvuku.
Celé to zvukově se opakující letní ráno trvalo sotva pár vteřin. Pro nás děti byl ale tento zvuk jasným klidným signálem, že prázdninový ráno čeká...
Stačilo vyskočit z postele, seběhnout schody dolů, vyčůrat se na mezi a pak se rozsvítit ledovou vodou z naší studny taženou přímo ze sklepa zeleně natřenou pumpou.
A pak rovnou ke stolu, k čaji a chlebu s máslem a zavařeninou, ve světnici s dokořán otevřenými okny posichrovanými proti zavření speciálními háčky.
S háčky, které se po omítce u oken každé ráno roztančily do ticha prázdninových vesnic.
S háčky, které se nám postupně vytratily z našich vzpomínek.
S háčky, které s novými typy oken téměř zmizely.
S těmi háčky, které vytvářely jeden ze zvuků našeho dětství.
