Zadana

"... a když jsem dohrabala zahradu, čapla jsem hrábě pěkně uprostřed rukojeti a trochu jsem popoběhla a frrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr... hrábě doletěly až na hnůj a tam se zapíchly. Svěťák to nebyl, ale Zadana by byla ráda."

Zadana.

Podle mojí babičky byla Zadana holčička, která vyrůstala u indiánů z kmene Ingrů a teprve až jako dospělá se na lodi dostala z Indiánova k nám do Čech. Tak mi o Zadaně Lída vyprávěla a měla z toho určitě pěkný šprťouchlata.

Zadana byla možná sestřenicí Tarzana a Mauglího, jen o tom všichni tři nevěděli. Kdyby jo...to by byla, panečku, knížka a potom i film!

Ingrové byli indoši lovci. Něco k snědku sice posbírali po zemi, nebo narvali ze stromů a keřů, ale hlavní součástí jejich jídelníčku bylo maso. A díky masu byli všichni indiáni kmene Ingrů tak houževnatý a svalnatý. Museli lovit a to tenkrát nebylo výstřelem z pušky z jedoucího auta...

Zebry nebo antilopy honili indoši po buši a chlapi indiánský dokázali takový zvířata dohonit a následně uškrtit - tak to Líba fakt říkala - , ale ženský indiánský, jako byla Zadana, takovou sílu neměly.

A proto si už dávno před tím, než se Zadana do kmene dostala, ženský indiánský vymyslely klacky, u kterejch nožem naostřily špičku a tak vzniknul oštěp.

Ale aby oštěp skolil zvíře a indoši se mohli najíst, musely mít ženský lovkyně sílu v nohách a taky v rukách. A tohle trénovaly tak, že lezly po stromech a tam trhaly ananasy a kokosový ořechy, nebo chytaly papoušky, který pak měly jako ozdobu a namísto rádia ve svejch týpý. 

Tohle všechno moje babička Lída věděla, protože celej život četla knihy a my jsme jí s bráchou všechno věřili, protože uměla vyprávět tak mile, jako když ráno v létě snídáte čaj a k němu koláč ze včerejška.

No a pak, když už byla Zadana dospělá holka a do jejich osady dorazily bílý tváře, tak právě pro jednoho z nich oštěpem skolila slona! Celýho velkýho slona a na jeden hod. Víc Zadana nepotřebovala. No a ten bílej otrokář - babička se s přívlastky nepárala - se do Zadany zamiloval, navěsil jí na krk spoustu korálků a cetek, jaký Zadana nikdy neviděla a náčelník rozhodl, že dá Zadanu otrokářovi za manželku a že si jí může odvézt do svýho světa, kde se bude mít Zadana určitě líp, než tam, kde vyrostla.

A tak si Zadana zabalila svejch pět švestek a dva voštěpy a vyrazila se svým milým do světa.

Ocitla se v zemi, kde nežili ani sloni a ve větvích stromů mohla chytit leda tak datla. V Pramenu sice neměli ananasy ani kokosový ořechy, ale Zadana se zamilovala do jablek, hrušek a švestek a kvůli masu už nikdy nemusela běhat za antilopou s klackem v ruce, ale normálně si stoupla do fronty a nějaký to maso vždycky dostala.

A tak se postupně začala z indiánky měnit na evropanku a čím dál víc se jí stejskalo po divočině.

Babiččina pohádka začala bejt smutná.

No...a protože už znala každý zvíře v zoologický, ale věděla, že je nemůže lovit, tak si s těma dvěma voštěpama jen tak halabala házela na louce. A že ty klacky lítaly setsakra daleko, kluci!

A toho si všimli soudruzi od sportu a nabídli Zadaně, ať začne trénovat a že ji vemou na olympiádu.

Jenže Zadana vůbec trénovat nepotřebovala. Měla natrénováno z lovů a tak se jednou s klackem v ruce rozběhla v Helsinkách a prc - byla z toho zlatá medajle. Olympijská, kluci!

Týýý jooooooooooo - rozšířily se nám s bráchou panenky.

A pak se rozběhla v Římě a prc - nestačila babička doříct a my s bráchou dodali - zase zlatá medajle!

Nene, kucí, jen stříbrná. Zlato jí vyfoukla Elvíra z kmene Sovjetů - věděla babička, protože přece četla tolik knížek.

A co bylo dál?, podala Lída takovu tu pohádkovou otázku a my s bráchou byli jako na trní.

No dále hodila klackem v Bernu a ve Štokholmu a byla nejlepčejší v celý Evropě. A ani vám nemusim řikat, že v mezi českejma indiánkama, co házely klackem, byla dycky nejlepčí, že jo? - zkonstatovala tenkrát babička Lída.

A pak...zamrkala výrazně babička řasama ... se objevil princ Emil a oba se zamilovali a vzali se a to je celý. 

---

Na tohle zapomenutý bájení z dětství jsem si vzpomněl včera odpoledne, když mi zavolala máma a řekla: "... a když jsem dohrabala zahradu, čapla jsem hrábě pěkně uprostřed rukojeti a trochu jsem popoběhla a frrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr... hrábě doletěly až na hnůj a tam se zapíchly. Svěťák to nebyl, ale Zadana by byla ráda."

---

Zadaně - ZAtopkove DANĚ - přeju, ať jí ten klacek v nebi lítá eště lepčejší, než v rezervaci, nebo v 
Římě...

 

 

 

 

 

 

 

 

Autor: Marek Valiček | sobota 14.3.2020 10:18 | karma článku: 25,79 | přečteno: 680x
  • Další články autora

Marek Valiček

Na takový kraviny nemám čas

19.5.2024 v 10:39 | Karma: 34,13

Marek Valiček

... kam se hrabe Nurájev

15.2.2024 v 12:07 | Karma: 29,08