... takový to mazání, aby láska klouzala

"...hele", směje se mutr v době, kdy všichni kolem mě trnou, "Běla nesehnala takovej ten puc gel a tak v kapse nosí ten na lásku a mydlí si s ním mobil i ruce."

"Co na lásku?", směju se taky, protože tuším.

"No co na lásku asi, ty hlupáku, takový to mazání, aby láska klouzala.", popsala Zorina po svém gel, který zaručí příjemné vklouznutí. Gel lubrikační.

"Nekecej!", zařval jsem smíchy a vyprskl radost tak, že by mě pan Prymula poslal na zbytek nouzového stavu klečet osamoceně někam do kouta.

"No a co má dělat?", zahartusila jako zle máma, "kolem huby má vomotanou utěrku, protože roušku u nás nekoupíš a s gelem na pucování rukou a klik jsme na tom tady stejně."

Kolem mě při ranním venčení ani noha a tak jsem roušku stáhnul pod bradu, abych se mohl smát na plný kule.

"Jen se směj. Toho je v poslední době stejně zapotřebí, jako těch hadrů přes hubu, milej zlatej.", podpořila mě mutr v aktuální činnosti.

"Hele, mami", začal jsem vážně, ale kuckalo to ve mě vostošest "vy si fakt mažete ruce a mobily lubrikačním gelem?"

"My ne!", opáčila striktně mutr, "Běla jo. Máš snad něco proti?"

"No", začal jsem opatrně, protože jsem tápal, "nevim, jestli zrovna tenhle gel má nějaký antibakteriální účinky."

"A utěrka přes hubu viru zabrání?", zeptala se mě Zorina.

"Nezabrání, ale omezí možnost se nakazit.", odpověděl jsem poučen posledními dny.

"No...vidíš. Stejně tak může fungovat to mazání na lásku. A víš jak to je ... když nemáte parmezán, dejte tam eidam.", smála se mutr a vytvářela kolem sebe taky plno aerosolu, za který by si šla kleknout do rohu vedle mě, kdyby byl poblíž pan Prymula.

"A jakej má?", pátral jsem po značce lubrigelu, který v jedný vsi na severu Čech supluje gel desinfekční.

"Ježiši kriste, copak já vim? Já se s tim nepatlám a Běla tu tubičku taky nevytahuje celou, protože co by si o ní mysleli ty, co tyhle mazáníčka znaj, že jo? Že je při chuti?"

"Že je při chuti!", vyprsknul jsem zase na plno do volné přírody trochu toho aerosolu.

"No a jak to mám jinak říct?"

"Že je nadržená.", poradil jsem matce.

"No fuj, to je takový hnusný. Při chuti je dámský, ne?", oponovala Zorina.

"Máš recht. Hnusoty a sprosťáctví jsou kolem hory. Trochu něhy v době corona viru není na škodu.", přitakal jsem.

"No, přesně tak.", pochválila mě maminka. "Já se teď chystám na nákup do rezervace, tak budu muset končit.", upozornila mě.

"Do rezervace? Co tam, proboha, budeš kupovat?"

"Co asi... chleba, máslo, nějakou čočku a rajčata v pixle - ty mi taky došly."

"Takže jdeš do krámu, jo?", chtěl jsem se ujistit.

"Jo jo, do krámu. Ode dneška to ale máme posichrovaný tak, že u regálů potkám jen dědky a báby a nikdo na mě nebude spěchat a tlačit mě, protože jsme všichni starý stejně pomalý. To bude balada. Tak já už musim, holomku. Posílám pusu a Josefovi popřej zdraví..."

A klap, mobil ztichnul a v přede mnou se u louky objevil nějakej člověk a tak jsem doma ušitou roušku zase natáhnul na ksicht a písknul na Stellu a vydali jsme se zpět do šedi corona dnů.

----

Velmi všem doporučuju na chvíli vypnout televizi, odejít ze sítě a nečíst ani noviny. Zavolejte těm, kteří vás dokázali rozesmát v každý situaci. A až hovor dokončíte, nezapomeňte mobil vošplouchnout nějakym gelem...