Stály tam včera před konzumem jako tři čarodějnice ve vichřici. Obličeje měly zlověstně skryté pod vlasy a v dlaních pevně držely igelitové tašky, které v tom silném povětří létaly kolem jejich těl jako bílí andělé spásy...
"Zdravíčko", pozdravil jsem nahlas, protože mezi větvemi v korunách mohutných kaštanů stojících před kvelbem svištěl vítr a až hrozivě duněl do okolí.
"...zdravíčko..., to potřebujeme,", zahučela zpod vlasů Hexa První, "Pavlínka nemá zuby a Raduška má větry...", prozradila mi na první dobrou a zarachotila do éteru smíchem ne nepodobným dunění větru.
To už je po pár letech na vsi takový obyčej., Lidé vám řeknou všechno.
"Tak to abych k nákupu pro Pavlínku přihodil pribiňáka a pro Radušku větrový bonbóny, co?", zastavil jsem se u třech sudiček s vlasy rozházenými přes obličeje.
"Vafi femif", přecedila Pavlínka přes holé dásně.
"Termix. Kakovej. Ten má ráda.", simultánně v cukuletu přeložila Hexa První.
"Eště tak větrový bonbóny. To by mě doma hnali.", zašustila odpovědí Raduška. "Nevorval vám vítr kytky v zahradě?", zeptala se a poryv větru poslal velkou igelitku v jejích dlaních přes její obličej. Vypadala v tu chvíli jako fetišistka, který si ráda přes hlavu sem tam přetáhne igelitový pytlík.
"Sviští to pořádně. Nad zahradou se nám vznášejí okvětní lístky růží." podal jsem Radušce popis situace u nás doma.
"Tak to to tam musíte mít jako v ráji.", poznamenala Hexa První.
"Nějak tak to tam vypadá. Jen v ráji došlo máslo, tak ho musím koupit.", spojil jsem poetiku přítomnosti s praktickou nutností budoucna ve chvíli, kdy se mě Raduška chytla za loket a řekla: "Musim se vás přidržet, aby mě to nevodfouklo." a usmála se na mě.
"Hlavně se drž!!!", mrkla na Radušku Hexa První, "víš jak to myslim. Abys nás tady všechny nevotrávila...", a z hrdla zase vypustila dunivý smích.
"A fo vudete mit dnefka na obje?", drmolila bezzubá Pavlínka.
"Hrachovou kaši a candáta na másle.", prozradil jsem dnešní menu.
"Ježiši kriste, hrachovou kaši!", omdlela při té představě málem Raduška. "To by byla jejich smrt!", využila lehce obměněné úsloví a upravila pro lidi v jejím okolí.
"Já udělám rajskou s kolínkama. Parchanti stejně nic jínýho nežerou a picu neumim.", zapojila se do debaty o jídle i Hexa První a z obličeje si odhrnula vlasy.
To samé gesto provedla v ten okamžik i Pavlínka.
"Nech ty vlasy tam, kde je máš, když nemáš zuby. Vypadáš mnohem starší.", poradila Hexa Pavlínce a mateřsky jí vlásky volně spuštěné z čela dolů něžně uplácávala po obličeji.
Vichr, který nad naší zahradou proháněl vzduchem orvané okvětní lístky růží nabíral na síle.
Tašky v rukách sudiček začaly šustit s větší intenzitou. Zvuk to byl podobný zvuku, který vyluzují křídla padlých andělů při pádu z nebeské báně.
"Tak já už musím jít." začal jsem se loučit a mířit ke dveřím kvelbu.
"Já už taky musím....", zasyčela Raduška, "a chci jít sama, holky.", obrátila svůj vlasy zakrytý obličej ke dvěma zbylým sudičkám.
"Však my víme...", kývla na mě ironicky Hexa První. "My už taky musíme letět, viď, Pavlínko?"
"Mufíme. Mufim najít ty fuby." a čapla Hexu za ruku a já vešel do dveří konzumu.
V nich jsem se ještě jednou ohlédl.
Čarodějnice zmizely.
---
Snad je s sebou odnesl ten vítr.
Ten vítr, který, na kterém před kvelb čarodějnice připlachtily bez zubů a s větry v tělech...
