Pro pána Pavla

Pokaždé, když mám uši zaplavené nesmysly a oči pro pláč, otevřu okno v ložnici a zalezu netrpělivě pod peřinu.

Polštář naducám a pěkně si ho narichtuju pod hlavu a peřinu přetáhnu přes tělo tak, abych viděl na prsty u nohou. Těším se, až se začnou slastně kroutit a otírat jeden o druhý ve chvíli, kdy se ukazováček ponoří mezi písmena a oči pro pláč se začtou do kterékoliv knížky pána Pavla.

Ota byl milovníkem a oddaným tulákem českého jazyka.

Brouzdal pomalu mezi slovy a dlaněmi načechrával jednotlivá písmenka se zvědavostí malých kluků a s něžností okouzlujících milovníků, po kterých se ohlídne nejedna ženská.

Dobrotivost mu jeho sudičky navlékly na nemislosrdně ostrý háček, nad kterým se s lehkostí a elegancí letu vážek pohupoval splávek, který po jeho hladině života poskakoval jako holka po křídou na černém asfaltu namalovaném panákovi.

Oči pána Pavla dokázaly dohlédnout dál, než vybroušenými optickými čočkami nacpané hvězdářské dalekohledy. Vesmír jeho příběhů měl ještě větší nekonce, než vesmír dosud probádaný.

Uši pána Pavla byly hnízdy poskládaných z nadějí i zmaru. Hnízdečky přívětivými i hnízdy opuštěnými.

Ota se se slovy mazlil, jako maminky se svými dětmi.

Objímal je, pusinkoval a přeopatrně jemně je promačkával ve svých dlaních.

A jeho slova se na něj usmívaly a občas se od něj odtáhly, aby se za malinkou chvíli mohly vrátit k jeho tvářím a škádlivě vesele se o ně zase otřely.

Slova k sobě skládal tak, jako zkušená kuchařka připravuje rajskou omáčku. Silnější kyselinky ve větách dokázal pán Ota přisladit cukrem vzpomínek a ozvláštnit vzácnou skořicovou příchutí a vůní pravdy.

Pravdy, která se našimi životy potuluje spolu s námi, občas nás předeběhne a sem tam zůstává pár kroků za našimi zády. 

Pravdy, kterou máme leckdy uložené v kapsách našich kalhot a pletených vest, abychom ji mohli prstama nahmatat v době, kdy máme uši zaplavené nesmysly a oči pro pláč.

Tohle všechno pan Ota Pavel uměl nebesky krásně.

---

Všichni kluci se po pár letech změní v muže, ale jen z některých mužů se v průběhu života stávají páni... Páni, jakým byl pán Ota Pavel, který by měl právě dnes na svátečním dortu rozžatých devadesát svíček.

---

„S úspěchy přichází i závist průměrných, kteří v životě nedokázali nikdy nic mimořádného. Ve skutečnosti se utěšují, že jejich jednotvárný život je nejlepší.“ Ota Pavel (tato jeho slova jsou častou medicínou mých někdy ušmudlaných dnů)