Máj, měsíc lásky je dávno v tahu. Mezi nás se vyklopil srpen. Horkej srpen. A žár se přelil i do slov holky a jejího kluka na zastávce tramvaje nad pražskou náplavkou.
Je takovej hic, že se ani Stelle nechce chodit a tak jsme jeli do Pura na zmrzlinu jednu stanici tramvají.
Horko by se dalo nejen krájet, ale rovnou i prodávat. V pytlíkach. Na váhu. Tak hmatatelný včera odpoledne bylo.
Močovýmu měchýři ale neporučíš. Ven se musí, i když má člověk i pes v posledních dnech pocit, že se prochází mezi pecema v železárnách na ostravsku.
Klimatizované tramvaje jsou požehnáním. Jednak v nich není vedro a pak z nich taky zmizel takovej ten letní lidskej smrádek. Musíte na ní ale počkat. A stínu na refíži moc není, takže stojíte tam, kam vás nohy zanesou. Další čtyři nohy k nám zanesly holku a kluka. Oba jako ze žurnálu...
Děvče v průsvitné bílé halence, ze které se v červené podprsence hlásily druhotné pohlavní znaky. Velmi výrazné druhotné pohlavní znaky. Halenka byla uvězněna do krátkých džínových šortek. Velmi krátkých džínových šortek, ze kterých na jejich zadní části vyplouvaly na světlo boží dva faldíky spodní části její prdelky. Nohy byly vsunuty do vysokých semišových prořezávaných "čižem". Sice jsem ještě stále nepochopil, proč některé holky nosí v létě kozačky, ale mám na starost důležitější věci, tak nechávám letní kozačky kozačkama. Z veliké slaměné kabely zavěšené na rameni nic nevyčuhovalo. Skoro to vypadalo, jako by ta kabela byla prázdná. Proč s sebou tahá něco tak obrovskýho?, napadlo mě, ale neřešil jsem.
Chlapec měl na vyrýsovaném těle navlečené bílé triko s nápisem "stay calm" a při letmém pohledu bylo možné triko zaměnit za pokožku chlapcova těla. Stejně na těle přilepené byly i džíny s nohavicemi umě ohrnutými nad kotníky, které se bosé nořily do vyleštěných polobotek. Vypadal trochu jako nepatřičný baletní princ z Labutího jezera. Z jednoho ucha mu visel drátek, který padal dolů směrem k zadní kapse kalhot, ve které mizel. Jak do těch na zadek narvaných džín vsunul mobil mi bylo záhadou. A přes rameno měl chlapec zavěšenou takovou tu placatou kabelku s výrazným logem pana Armaniho. Prostě - panáček.
Oba stáli vedle nás. On mlčel. Ona kouřila a dívala se na něj.
"...no já nevím, ale vypadáš trochu jako buzerant", pronesla holčička současně s výfukem cigaretového kouře ze rtů rudých stejně jako podprsenka pod její halenkou.
"...si blbá?", zeptal se něžně panáček a začal se ošívat.
"Nejsem blbá. Ale ty vypadáš jako buzik. Řikala to i Denisa. Nejsi?", mluvila dál holčička, tramvaj nejela a Stella si s jazykem vyplazeným skoro až k Výtoni oba prohlížela.
"Dyť víš, že nejsem, ne?", fracovsky, machisticky a zároveň hodně alibisticky pronesl panáček. "Kdybych byl buzík, tak bych s tebou nechodil, ne?"
"No...", udělala holčička malou slovní pauzu, "ale ty se mnou víc chodíš než spíš.", řekla a natáhla kouř z ultratenké a zřejmě i hodně zdravé cigarety.
Otočil jsem se směrem k řece a opřel se o zábradlí na refíži. Bylo rozpálené tak, že by na něm bylo možný smažit vajíčka. Přestal jsem se opírat a poslouchal jsem dál rozjetý dialog těch dvou.
"Dyť víš, že jsem v tréninku", vypustil ze sebe panáček vysvětlující odpověď a kontroloval si přitom pohledem i dotykem dlaní to, aby triko na jeho břichu přiléhalo přesně tak, aby se na něm neudělal ani jeden záhyb bavlny.
"A co ta kabelka? To ti poradil kdo? Patrik?", nehodlala opustit svoji linii dialogu holčička.
"To je Armani.", řekl panáček pravdu, která byla v kabelce vytesána tak zřetelně, že ji mohli klidně učíst i ti, co se právě vyšplhali na ochoz rozhledny na Petříně.
"No právě...", komentovala jeho odpověď holčička, dokouřila ultratenkou zdravou cigaretu, vajgl upustila na chodník a zašlápla ho nohou zasunutou do semišové kozačky.
"Seš kráva", oznámil jí její chlapec na férovku s pocitem jisté slovní převahy.
"A ty vůl. Kdybys byl bejk, tak nenosíš kabelku. Víš vůbec, jakej je rozdíl mezi bejkem a volem?", zeptala se úplně vážně, sáhla do kabely, vytáhla nějakej sprej a začala kolem sebe rozprašovat něco, co jsem netušil, co je, protože to nevonělo. "Chceš taky?", zeptala se chlapce a namířila na něj rozprašovač spreje.
"Ne. Navoněl jsem se.", zarazil její plán panáček a trochu vyplašeně od ní pouskočil.
"Navoněnej buzik.", zamumlala holčička a sprej zmizel ve sláměné kabele. "Ale já tě mám stejně ráda, jsi asi moje nejlepší kamarádka.", dodala s úsměvem a panáčkovi vlepila pusu na tvář.
"Ty si fakt blbá", pronesl něžně, objal ji kolem pasu a obě jeho dlaně zajely na zadek zamčený do velmi krátkých džínových šortek.
Klimatizovaná tramvaj dorazila na refíž. Vlezli jsme do ní jen já a Stella. Holčička a panáček čekali na jinou.
Když jsem ze zadní plošiny odjíždějící tramvaje díval na ty dva - tvářili se šťastně. Za ruku se držely buď nejlepší kamarádky, nebo milenecký pár, ve kterém on je v tréninku a přes vypracované rameno nosí kabelku. Prague Pride je za dveřmi...
Pozn. autora: Headline v původním znění "...no ja nevim, vypadáš trochu jako buzerant" jsem musel na žádost adminu iDnes upravit tak, aby nebyl vulgární, popuzující - to jsou důvody z redakce, proč byla změna vyžádána. Změnil jsem tedy slovo "buzerant" za slovo "homosexual". Hrozilo přeřazení z veřejné části blogu na privátní. Jak jste jistě pochopili, nejde z mé strany rozhodně o vulgarismus. Nejsem sprosťák, xenofob, ani rasista. Jen posloucham lidi kolem a jejich příběhy volně přepisuju.
