Když holka křičí, že ne, tak naopak chce!

Poté, když jsem se v koupelně načančal a v pokoji u skříně se oblékl, dorazila za mnou nejdřív babička a z dlaně do dlaně mi podala ruličku červeného papíru. Šlo o padesátikorunu, kde její nominální hodnotu kryli ruský voják a slovenský partyzán. 

Po zasunutí bankovky do kapsy plísňový džín doručených k nám do blahobytu z prohnilé kapitalistické ciziny do pokoje potichu vplula máma.

Z její dlaně do té mé vklouzla rulička papíru zeleného. Nominální hodnotu měl na této bankovce svářeč po boku s fešnou selkou, která v podpaží svírala svazek obilí.

I tato bankovka skončila v kapsách plísňáků a ego skoro dospělýho chlápka díky nabyté hotovosti vylétlo do nebe.

V předsíni už nezbylo než jen vklouznout do koní - taky doručených ze spolkové země téměř před krachem, ještě jednou před zrcadlem projet prstama patku dlouhou jako svatební závoj princezny Diany a vyrazit na tancovačku. Vesnickou tancovačku, ne žádný městský disko tý doby!

Holky v bílých halenkách s fiží, ultrakrátkých džínových minisukní a lodičkách na převysokých podpatcích postávaly různě kolem kulturáku ve svých babských hloučcích a kouřily a dělaly, že je kluci v jiných hloučcích fakt vůbec nezajímají. Debilové, puberťáci, chudáčci a trapky fakt kouřící skoroženy pobavit nesměli. Tak tehdy fungovaly zahřívací minuty před tím, než v sále konečně bubeník sešlápnul kopák a začalo se...

Kluci s občankama chodili do výčepu a odnášeli odsud ve sklenicích pohon důležitý pro zbytek večera i pro ty, kteří na občanku v dané době ještě nedosáhli.

Bétéčka, Safari, Clea a Disco cigarety z krabiček mizely rychlostí úprku žáků ze školy po posledním zvonění a kouře kolem nás bylo víc, než umělého dýmu na diskoškách.

"Co si dáš?", padlo mezi pohlavími, když holky přestaly hulit a vmísily se mezi kluky u výčepu.

"Zelenou a džus.", pamatuju si kombinaci, která tenkrát u holkách na tancovačkách vyhrávala a která po nalití do jedné sklenice vytvářela obrazce ne nepodobné obrazcům z různých pokusů při hodině chemie.

Kluci pivo míchali s "vizourem". Znělo to chlapsky a "zápaďácky", protože Stará myslivecká byla v tý době whiskou "na dosah".

Ani gendrové rozdělení tehdejších part nebránilo holkám v partě tancovat při prvních tónech kapely pouze spolu. 

Holky se na parketu nakrucovaly, vlnily a řehtaly a kluci u výčepu postávali a dodávali si dalšími vizoury odvahu.

Rivers of Babylon střídala oslazená káva a Spáleného "Plakalo bejby".

Do varu ale všechny tanečníky dostávaly hity od Katapultu a jakmile taneční parket smočily z okna mé lásky slzy mý mámy šedivý..., hodili do sebe kluci poslední slzy vizoura ze sklenice a vyrazili do jámy snové...na parket.

"Zatancujeme si?", vyšla z mé pusy první vratká slova pod vlivem vizourů a piv.

"Umíš to?", zeptala se mě lascivně ta, co jsem si vybral, zamávala řasama zapatlanýma černým krémem a kremrole na jejím účesu se nad ušima majitelky rozhoupaly jako kyvadlo kukaček. (Některý holky s sebou na taneční merendy nosily v kabelce kulmy, aby mohly v přestávkách na záchodech dodat kremrolím jejich neuvěřitelný, a hlavně odolný tvar.)

"A dáš si ještě zelnou s džusem?", vábil jsem samičku a rukou v kapse kalhot se utěšoval peněžním obsahem v ní.

"Zatrsáme a pak, jo?", mrkla zase samička a zpěvák, který si myslel, že je zpěvák..., vyloudil z úst ploužák, který toho vždy hodně sliboval...

Ruce samičky se propletly za mým krkem, já frajersky spodním kvalitně nastaveným rtem odfoukl patku z obličeje a přitom jsem moje ruce zaparkoval na přesné místo boků samičky.

Hlava samičky položená na moji nehruď, ale pouze prsíčka kluka lehce po pubertě, slibovala mnohé.

Otření potu z hlavy samičky o mojí košili bylo důkazem toho, že nejde jen o tanec, ale i další možnou zelenou se žlutou...

Ploužák pak vystřídala dlouhá bílá žhoucí kometa, kterou, bohužel, nezpívala na tancovačkách Jana Kratochvílová, ale zase nějakej okresní přeborník. Přeborník, kterej - i když byl blbej - byl zpěvák kapely a často tak odlákaval pozornost "našich" samiček.

Kometu vystřídala zelená a žlutá a vizour a hnědý a pak zase na parket a zase pohyb kremrolí, pot a moje ruce už hluboko přes boky směrem k zadku.

"Néééééch tohóóóó.", zaznělo po takovém přesunu rukou z různých míst na tanečním parketu, oči samiček se zvedly nudou ke stropu tanečního sálu a nezbejvalo, než se zase zastavit u výčepu a načerpat do našich těl odvahu.

A po všech těch tancích a doplňování tekutin došlo na ryčnou polku!

Alkohol nás zbavil všeho studu a taneční parket se se zrychlujícími melodiemi polky měnil ve scénu z filmu "Koně se také střílejí."

Pot jsme už nebrali v úvahu. Kremrole měnily tvar. Oči tanečnic zčernaly rozpatlaným krémem na řasy. Sem tam si tanečník nebo tanečnice v tom ryku odkrkli. Zkušenější taneční páry se v průběhu polky oddělovaly, osamocení tanečníci jen tak lítali po parketu a v pravou chvíli se jim podařilo se do sebe zase zaseknout, nebo sebou seknout o naleštěné parkety.

"Musím na vzduch.", koukla na mě po jednom takovém polkovém šturmu moje tanečnice.

Přišla moje chvíle. Starší kluci mi totiž prozradili, co znamená, když holka řekne při tanci klukovi "musím na vzduch".

Cestou ven z kulturáku jsme ještě stihli dvě kombinace u výčepu (zelenožlutou a vizourovohnědou).

Z dveří na vzduch moje děvče vyběhlo rychlostí běhu Jarmily Kratochvílové.

"Nechoď za mnou. Nechoď za mnou." křičela při tom úprku do tmy.

Ale já věděl... "Když holka křičí, že ne, tak naopak chce.", držel jsem se další rady starších v partě a vyrazil jsem do tmy za svojí samičkou.

Neměl jsem to dělat!

Ve chvíli, kdy jsem se u ní objevil na dosah, vyjela z její pusy pořádná sklenice míchaného koktejlu.

Žlutozelená barva dala fiží na její halence nový rozměr, který jsem ale v tu chvíli nedokázal pořádně ocenit... Jakmile totiž vidím někoho zvracet, dám to samý. Kdykoliv. Kdekoliv.

A tak jsme společně před kulturákem zvraceli a každý jeden z nás dělal, že tam ten druhý není.

Oči jsme oba pro jistotu nechali při naší exhibici zavřená do posledního .... víte čeho.

Pak samička opatrně otevřela pozvracenou kabelku, kterou, bůh ví proč, při vyprazdňování dlaněmi pevně svírala pod bradou a z kabelky vytáhla kapesník, kterým si otřela zbytky uvízlé kolem jejích rtů, co jsem chtěl tolik líbat, když řekla "musím na vzduch".

Pak mi kapesník s tichostí nabídla k likvidaci zbytků mých.

Znovu jsem se předklonil.... a tím přišel o všechno to, co mohlo ten večer následovat.

----

... ani hasičská, ani maškarní a o baráčnické si taky nechte jen zdát. Doba prostě tancovačkám nepřeje. V 1,5 metrových rozestupech toho moc nenatancujete, natož se domluvit na bonusu... 

Ale zavzpomínat...