Někdy stačí necelejch deset minut na to, aby bylo jasno. Nebo aby se aspoň vyjasnilo. Stačí málo, abychom pochopili hodně.
Relaxační zóny v obchodních centrech jsou semeništěm příběhů.
Pokud máte v narvanym dni aspoň deset minut a v zóně zahlídnete jedno volný místo k sezení - neváhejte.
Sednul jsem si včera na Andělu do jednoho vyxlajvantovýho křesla, uvolnil dva knoflíky na bundě těsně pod krkem, sundal si čepici a spočinul jsem (krásnej výraz). Pozoroval jsem lidi hlavně ušima, protože odlesky zlatých koulí a vypucovaných výloh mě při poslouchání zbytečně rušej.
Vedle na dvoukřesle seděla paní a vedle ní malá holka.
"Jo, už jsme tady, Ivetko, Nina snídala loupák a čekáme tu na tebe.", řekla babička do mobilu a rovnala si přitom sukni, která jí asi dělala neplechu divně našponovaná, jak měla nohu přes nohu.
"Babi, a proč lidi kupujou dárky, když je stejně přinese Ježížek?", vmetla nepřipravený babičce logickej dotaz její vnučka.
"Ale to nejsou dárky, Nino. To jsou nákupy.", snažila se babička dostat ze všech sil z nastalé šlamastyky.
"A proč jsou ty nákupy zabalený mašlema?", šla vnučka dále po logice věci. Chytré děvče!
"Kde?", unikala babička, co jí síly stačily.
"Támhle.", ukázala vnučka na obrovskou tašku, ze které čuměla krabice a jako hádci se přes hranu papírového saku vinuly konce červené stužky.
"Tak to má třeba někdo narozeniny a dostane dárek.", zasadila logice vnučky zdrcující úder její babička.
"A Ježíšek nakupuje dárky taky v Tescu?", šla si po svém vnučka.
"Někdy asi jo." povolila babička svojí fantazii malou pohádku.
"Takže támhleta pani", ukázala prstíkem holka na procházející ženskou s dárkovým košem zabaleným do celofánu s modrou mašlí, " je taky Ježíšek?". Její vykulený oči hrozily vypadnutím z očních důlků.
"Tak teď jsem na tebe, babčo, zvědavej", řekl jsem v duchu sám sobě s velkým potěšením.
"Ježíšek je kluk, Nino. Ježíšek neni pani.", zvrátila na malou chvilku vyřknutí holé pravdy babička.
"Tak je to třeba jeho asistentka a Ježíšek je někde v hračkárně, že jo?", nenechala se vnučka.
Asistentka s košem prošla kolem a minula jinou, která měla v ruce krabici, ve které by bylo možné úplně v klidu transportovat tele. Tele zabalený do červený krabice se zelenou mašlí.
"Ježíšek vidět není, Nino.",cupovala na kusy babička příběh svojí vnučky.
Holka chvíli mlčela a pozorovala cvrkot kolem nás.
"Já tomu, babi nerozumim.", řekla pak smutně a dívala se přitom na špičky svých bot, kterými kreslila do podlahy neviditelné obrazy.
"Čemu nerozumíš?", zeptala se babička.
"Když Ježíšek není vidět, jak mu v obchodech dávaj ty dárky pro nás? Když ho neviděj?"
A sakra...
"Proto má ty asistentky", začala opatrně babička. "Oni všechno zaříděj, nakoupěj, zabalej a přinesou a Ježíšek už ví, komu je má dát a komu udělají radost." vybruslila babička překrásnou piruetou z nastalé situace.
"Tak to je jako u nás doma.", řekla věcně Nina.
"Jak to?", podivila se její babička ve vyšponovaný sukni.
"Maminka nakupuje a tatínek rozdává. Dáš mi bonbon, babi?"....
