... jakou máte dneska neděli?

Každodenní obyčejné úkony. V noci víceméně klidný spánek a  v průběhu dnech více reálných neškodností, než přímých bolestí nebo obav. 

Jakou máte dneska neděli?

V zahřáté posteli jste se nedělně protáhli, dali pusu na odhalené rameno toho, kdo spal a pořád spí vedle vás a jen tak, oblečeni v tom, v čem jste spali projdete tichým vyhřátým bytem do kuchyně, kde zmáčknete knoflík kafe mašiny a než se voda v ní zahřeje, odejdete do koupelny, kde teče teplá voda a svíti světlo. Vyčistíte si potichu zuby, ale nesprchujete se. Chcete si na sobe nechat tu nedělní postelovou vůni, a taky nechcete zvukem sprchy vzbudit toho, kdo ještě pořád v klidu spí. Pak si ještě odskočíte na záchod, kde je teplo, teče voda a jediný, co vás může lehce namíchnout je studené záchodové prkýnko.

Když se vrátíte do kuchyně, zmáčknete jiný knoflík na kafe mašině a do šálku pod jeho hubičkou začne odkapávat hnědý proužek kávy. Ta během chvilky provoní celou místnost. Z lednice vyndáte misku s jahodama a kelímek jogurtu a s hrnkem v ruce se postavíte k oknu.

Možná uvidíte, jako já, zahradu připravenou na jaro. Možná z vašeho okna uvidíte naproti stojící dům a v něm ženskou, která otevírá okno k vyvětrání, nebo chlapa opřenýho o parapet s první ranní cigaretou mezi prsty.

Ze stolku seberete časopis nebo knížku a začtete se do prvních řádků.

Všude kolem je klid a ticho nedělních domácností.

Hlavou se vám honí, v kolik hodin musíte vyrazit za mámou na nedělní oběd, abyste byli u stolu včas a máma vás něžně pohladila po hlavě nad talířem horký polívky.

Pes v pelechu kousek od vás se začne protahovat a pohledem do vašich očí dává najevo, že je čas vypadnout ven, protože dál už to prostě nejde vydržet.

Tak se oblečete, uskrnete ještě z hrnku dva loky kafe a vyrazíte. 

I na venku je klid, ticho a dneska navíc všude kolem modré nebe, slunce, a zima trochu leze za nehty.

A když se zase vrátíte domů, je už v kuchyni ten, se kterým jste vedle sebe celou noc klidně spali, krájí jahody do misek a zalejvá je obyčejným jogurtem.

"V kolik musíme vyjet, abysme u mámy byli včas?", zeptá se a dá vám pusu a do volných rukou jednu misku s jahodami a jogurtem.

Poslední únorová neděle roku 22 se v klidu probouzí.

---

Jakou máte dneska neděli?

Obývák není proťatý vojenskou raketou. Nemusíte do batohu v rychlosti balit doklady, peníze a teplé oblečení. Nemusíte trnout z toho, co se děje s vaší mámou. Nemusíte jako chlap očekávat povolávací rozkaz do války. Nemusíte smetat střepy z okenního skla na lopatku a pak její obsah vyhazovat z okna bez futer dolů na zem. Nemusíte pro ženu a děti shánět spoj, který je odveze z města, které v těchto dnech opravdu nespí... Nemusíte poslouchat sirény vyzývající k útěku do krytu. Nemusíte v tomto krytu oblečená v lyžařské bundě porodit dceru nebo syna. Nemusíte trnout obavami z toho, že vám vaše dítě doručí domů v černém igelitovém pytli.

Nemusíte nic z toho, co jsem v odstavci shora popsal.

Ale můžete na lidi, kteří toto prožívají, myslet. A můžete sednout k počítači a poslat svoje peníze tam, kde teď poslouží mnohem smysluplněji, než jak slouží v nákupních centrech našich měst. Můžete... Vy můžete to obyčejné, co jen pár stovek kilometrů od nás lidé dneska ráno nemohou.

Jakou máte dneska neděli?