Každodenní obyčejné úkony. V noci víceméně klidný spánek a v průběhu dnech více reálných neškodností, než přímých bolestí nebo obav.
Jakou máte dneska neděli?
V zahřáté posteli jste se nedělně protáhli, dali pusu na odhalené rameno toho, kdo spal a pořád spí vedle vás a jen tak, oblečeni v tom, v čem jste spali projdete tichým vyhřátým bytem do kuchyně, kde zmáčknete knoflík kafe mašiny a než se voda v ní zahřeje, odejdete do koupelny, kde teče teplá voda a svíti světlo. Vyčistíte si potichu zuby, ale nesprchujete se. Chcete si na sobe nechat tu nedělní postelovou vůni, a taky nechcete zvukem sprchy vzbudit toho, kdo ještě pořád v klidu spí. Pak si ještě odskočíte na záchod, kde je teplo, teče voda a jediný, co vás může lehce namíchnout je studené záchodové prkýnko.
Když se vrátíte do kuchyně, zmáčknete jiný knoflík na kafe mašině a do šálku pod jeho hubičkou začne odkapávat hnědý proužek kávy. Ta během chvilky provoní celou místnost. Z lednice vyndáte misku s jahodama a kelímek jogurtu a s hrnkem v ruce se postavíte k oknu.
Možná uvidíte, jako já, zahradu připravenou na jaro. Možná z vašeho okna uvidíte naproti stojící dům a v něm ženskou, která otevírá okno k vyvětrání, nebo chlapa opřenýho o parapet s první ranní cigaretou mezi prsty.
Ze stolku seberete časopis nebo knížku a začtete se do prvních řádků.
Všude kolem je klid a ticho nedělních domácností.
Hlavou se vám honí, v kolik hodin musíte vyrazit za mámou na nedělní oběd, abyste byli u stolu včas a máma vás něžně pohladila po hlavě nad talířem horký polívky.
Pes v pelechu kousek od vás se začne protahovat a pohledem do vašich očí dává najevo, že je čas vypadnout ven, protože dál už to prostě nejde vydržet.
Tak se oblečete, uskrnete ještě z hrnku dva loky kafe a vyrazíte.
I na venku je klid, ticho a dneska navíc všude kolem modré nebe, slunce, a zima trochu leze za nehty.
A když se zase vrátíte domů, je už v kuchyni ten, se kterým jste vedle sebe celou noc klidně spali, krájí jahody do misek a zalejvá je obyčejným jogurtem.
"V kolik musíme vyjet, abysme u mámy byli včas?", zeptá se a dá vám pusu a do volných rukou jednu misku s jahodami a jogurtem.
Poslední únorová neděle roku 22 se v klidu probouzí.
---
Jakou máte dneska neděli?
Obývák není proťatý vojenskou raketou. Nemusíte do batohu v rychlosti balit doklady, peníze a teplé oblečení. Nemusíte trnout z toho, co se děje s vaší mámou. Nemusíte jako chlap očekávat povolávací rozkaz do války. Nemusíte smetat střepy z okenního skla na lopatku a pak její obsah vyhazovat z okna bez futer dolů na zem. Nemusíte pro ženu a děti shánět spoj, který je odveze z města, které v těchto dnech opravdu nespí... Nemusíte poslouchat sirény vyzývající k útěku do krytu. Nemusíte v tomto krytu oblečená v lyžařské bundě porodit dceru nebo syna. Nemusíte trnout obavami z toho, že vám vaše dítě doručí domů v černém igelitovém pytli.
Nemusíte nic z toho, co jsem v odstavci shora popsal.
Ale můžete na lidi, kteří toto prožívají, myslet. A můžete sednout k počítači a poslat svoje peníze tam, kde teď poslouží mnohem smysluplněji, než jak slouží v nákupních centrech našich měst. Můžete... Vy můžete to obyčejné, co jen pár stovek kilometrů od nás lidé dneska ráno nemohou.
Jakou máte dneska neděli?
