"Jako Jan Hus, chlapče, přesně jako von..."
"Chvílema to vypadalo, že budeme potřebovat servis plastickýho chirurga..." začala máma popisovat večer a noc, kdy o svatýho Jána lidi zapalujou ohně, aby sebe i své okolí očistili od všeho nepotřebného a pomocí ohně a kouzel přivodili i blahonosné až erotické chvilky.
Jenže...
Jenže ten večer dopadl úplně jinak, než jak velí tradice. Jako erotika to vypadat mohlo, a blahnosno se moc nekonalo.
"Plastickýho chirurga?", lehce jsem vyděsil sám sebe při představě, že v rámci noci kouzel se ženský, který znám už víc jak 45 let, nechávaj plnit botoxem, nebo si šmiknout víčka a přišít jejich zbytky k očím. Až takovej fajront jsem fakt nečekal.
"Hochu, to ti byl hukot!", gradovala Zorina příběh ze svatojánské noci.
"Skákala jsi přes ohneň a padla do něj prdelí?", zkoušel jsem možnosti.
"Kdyby jen to...", pronesla máma dramaticky, jako když Jiřina Švorcová v Ženě za pultem dokazovala Simoně Stašový, že si právě ona odkousla z kolečka gothaje v oddělení lahůdek.
"Pokračuj, už mlčim..."
"No, tak pamatuješ přece, jak to na svatýho Jana chodí. Voheň, líh a zpěv. Základní trojice a mezi nima všechno to ostatní."
"Ano", přitakal jsem jako hodný syn, "pamatuju velmi dobře. Dřevo z rozštípaný králíkárna i s bobkama hozený do vohně a buřty na plameni z týhle "směsky" opečený měly takovou dost nepopsatelnou chuť v hubě...", vzpomněl jsem si na jednu divokou ohnivou session ze sedmdesátých let.
"No, hochu, pokrok nezastavíš. Na králičích bobkách už buřty nepečeme. Ale na co bys vzpomínal, kdyby to tenkrát bylo tak obyčejný, jako je to v dnešní době, viď?..."
"Takže: co se teda dělo?"
"Slavilo, jedlo a pilo. Opilopilo."
"Jé, to je krásný slovo.", cuklo ve mně nahlas. "Opilopilo jako že do ožrání? Lehkýho samozřejmě.", dodal jsem s pokorou.
"No...vlastně skoro do ožrání. Já teda ne, znáš mě. Nebudu jmenovat, ale ožralopilo bylo taky.", postavila matka - skoro jako Jungmann - další nové české slovo.
"To je ale kolem vohně na svatýho Jána normální, ne?"
"Záleží na věku.", dodala matka s další silnou dramaturgií v hlase.
"Dál...", požádal jsem o pokračování příběhu.
"No...už jsem byla lehce opilopilá - to víš, mně stačí vidět vinětu a už tancuju - a pak jsem vstala ze židle, že trochu ten voheň porichtuju, protože už skomíral."
Slovo "skomíral" bylo poetickým popisem začátku megakatastrofického pokračování...
"A když sem se předklonila nad voheň, tak Milan dost nahlas poznamenal, že mám ještě pořád hezkou prdel a jestli mě může pošmajchlovat."
Začal jsem litovat, že jsem tam nebyl...
"A nechala ses?", zvědavost mnou cloumala jako španělská chřipka tím, koho pohltí.
"Která ženská by se nenechala, když se líbí i přes tak dávnej rok narození? Pošmajchlovat neni přece sex! Jen to Milan nemusel řikat tak nahlas..."
"No...", hecoval jsem dál Zorinu, "a pošmajchloval teda?"
"Hochu... . Pošmajchloval. Pošmajchloval a v ruce měl lahev vodky bez uzávěru a jak mi šmjachloval tu moji panimandu, tak ten líh do vohně ládoval, co to šlo..."
"Ty vole. Takže jsi vzplála?", předvídal jsem sled zatím netušených okamžiků.
"Nejdřív mě ten žár jen líznul ksicht!".
Začal jsem se smát.
"Nesměj se!", zavelela Zorina a ja se zakous do vlastních rtů.
"Já byla v předklonu nad plamenama, Milan mi ležel na zádech, lil do vohně tu vodku, Mirek hrál na kytaru Dajánu, ostatní zpívali a nikdo neviděl, že se opejkám!", vykreslovala svatojánskou noc tohoto roku moje maminka.
Jako bych to měl před očima: kruh vrstevníků mojí mámy kolem ohně - jejich nálada a zpěv notně podpořeny kořaličkou a vínem - v ohništi v předklonu Zorina a na jejích zádech Milan - ten do ohně leje vodku, až plameny mámě šlehaj do obličej - erotika by se dala krájet nožem na dort.
"Proč si ho nesetřásla?", podal jsem celkem logickou otázku.
"Až ti bude tolik co mně a nějakej udělanej Milan ti vleze zpitej na záda a ty budeš v předklonu uhejbat ohni - nenapadne tě tak blbá otázka, jakou jsi mi teď dal."
"Smrdělo to?" nedal jsem na rady zkušené a ptal se dál.
"Co jako?"
"No ty, když ses opejkala?"
Máma chvíli mlčela.
"Opejkat se a škvařit, to je rozdíl. O škvaření jsem zatím nemluvila....", vysvětlila Zorina.
"Došlo i na škvaření?", vyděsila mě její odpověď,
"No a proč bych ti jinak řikala, že jsme málem potřebovali plastickýho chirurga asi?..."
"Kriste pane, to je jako z horroru."
"Ale hodně blbýho...", doplnila mě Zorina a pokračovala.
"Když se mi ho nepodařilo setřást a nikdo se neměl k tomu mi pomoct, tak jsem se víc rozkročila, abych měla lepší manévrovací pozici a ... pravý chodidlo v kroksech vklouzlo přímo do vohně! To ti byl švunk!"
"Takže jsi stála pořád s Milanem na zádech přímo v ohni?", pátral jsem.
"Jako Jan Hus, chlapče, přesně jako von! Jen tu čepici jsem na hlavě neměla a nebyla jsem - NAŠTĚSTÍ - svázaná řetězama."
"Takže se ti ta gumová mrcha připekla k noze, Zorino? Ale pravdu!", byl jsem důrazný v očekávání odpovědi a plnej strachu o pravý chodidlo mojí mámy.
"Sem se vzepjala a Milan sklouznul."
"Do ohně, předpokládám...", reagoval jsem.
"Jo. Padnul do něj jako špatně napíchnutej buřt na klacku. Teprv v tu chvíli ostatní přestali blbnout a zpívat a začali ho z vohniště tahat za nohy a von u toho ještě nahnul vodku k hubě, ale jak to hořelo, tak mu to lízlo fousy a smradu bylo, jako by někdo podpálil mokrou vovci."
"A co ty? Co noha?", zajímal jsem spíš o matčin zdravotní stav.
"Já z vohniště vyskočila jako srna a jako Maradona jsem před sebe kopla tou nohou a připálená bota vodlítla do tmy a při pádu do kopřiv zasyčela, svině jedna žhavá."
Smíchu ve mě bylo jako na matějský atrakcí.
"A Milan?", vrátil jsem se k tomu, kdo zřejmě dopad hůř.
"Milan nemá vobočí a řasy na pravym voku vypadaj, jako když teprve rostou. A půl ksichtu nemá s fousama. Ale vidí.", podala Zorina kompletní hlášení o zdravotním stavu toho, kdo jí nad svatojánskym vohněm šmajchloval zadek.
"Tak to dobře dopadlo, viď?"
"Naštěstí jo. Sedinku si už na svatýho Jána nikdy fakt hladit nenechám. Ale kdybych uhořela... možná bych měla za pár let čest bejt svatá. Náhoda je vůl..."
Marek Valiček
Zde nakupuji, zde jsem člověkem
"... no jasně, že člověkem. Copak někam choděj nakupovat vopice?", smála se máma dneska ráno do telefonu a já po včerejší euforii a menší opičce z oslavy se smál s ní.
Marek Valiček
...zamávej našim černejm holkám
"A tohle jsou naše černý holky, zamávej jim.", nastavila bílá paní kameru mobilu při rozhovoru přes whatsapp směrem ke dvěma Afričankám v resortu na ostrově Nosy Be.
Marek Valiček
... když i měkký způsobí rozkoš
Jsou situace, kdy všechna do té doby známá pravidla, úsloví a zkušenosti změní jedna jediná sekunda.
Marek Valiček
Může být Ježíšek černoch?
Letos jsem napsal Ježíškovi dopis prstem. Prstem na orosené sklo v ložnici. Slov třeba nebylo. Namísto seznamu přání jsem na okenní tabuli nakreslil obrys Afriky a vedle jejího jižního ocásku jsem udělal dobře viditelný křížek...
Marek Valiček
Tak leť...
... zašeptal jsem jí do ucha a ta dvě slova pouštěl z pusy tak pomaloučku, jak jen to bylo možné...
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Poslanci zvýšili ochranu zemědělské půdy. Nechtějí už další logistická centra
Vyšší ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy schválila Sněmovna. Nemají na ní do budoucna vznikat...
Bazény v ulicích, výpadky elektřiny. Jihovýchodní Asii drtí rekordní teploty
Premium Od spolupracovníka MF DNES v Asii Horké počasí ve filipínské Manile mění život v ulicích. Přibývají bazény nebo škopky, ke kterým je...
Požár pralesa Mionší musel založit člověk, zjistili odborníci. Sčítají škody
Hasičští experti se vrátili do terénu, aby vyšetřovali příčinu požáru v pralese Mionší v Dolní...
Zdravotnictví čeká kolaps, věští analýza. Chybí 3000 lůžek, péče se nadužívá
V českém zdravotnictví hrozí bez přijetí potřebných opatření vyčerpání zdrojů. Systém není podle...
Inspektor/ka Oddělení dohledu nad zpracováním biologických materiálů
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha