Den státnosti, plavky a vlněný rolák

Mám k 28. říjnu možná osobnější vztah proto, že za pár dní pro republice slavím svoje narozeniny já. S republikou jsem si letos ťuknul v plavkách a v roláku s "šipakem" v hrnku...

Auto nás včera večer vezlo zpátky do hotelu krajinou kolem města Glina. Tam teď pracujeme. 

Glina vás sevře svojí neútulností. V Glině na hlavní příjezdové cestě opuštěné domy ve tmě plaše mlčí a mezi nimi sem tam svíti okna obydlených šťastnějších míst. Glina je šedá, zlá ... někde zapomenutá kožená rukavice. V Glině se před čtvrtstoletím válčilo. Glina bolí.

Tak z takového místa nás do noci vezlo zpátky na hotel auto. Byl včerejšek - 28. říjen...

Ani ne za čtvrt hodiny po příjezdu do hotelu jsem už ležel na lehátku u bazénu. Bazénu s termální vodou. Ta slast!

Na lehátku ležel chlápek v plavkách a vlněnym roláku. V ruce hrnek s "šipakem", kterýmu tady absolutně propadl. Šípkovej čas se lžičkou medu. Můj letošní drink pro přípitek s kámoškou Republikou.

Stáhnul jsem ze sebe rolák a chvíli zůstal na lehátku ležet jen v plavkách. 

Z bazénu přede mnou se kouřilo a bylo tak ticho, že by po hladině mohla klidně pobíhat Rusalka.

Upil jsem šipaku a koukal nahoru na hvězdy. 

Chtěl jsem trochu prochladnout, aby mě teplá termální voda v modrém bazénu přijala do svého víru jako vroucí voda tělo lobstera. Ta příjemná a okamžitá změna tepla těla ve chvíli, kdy z říjnového večera na luftu v plavkách zaplujete do vody...

Hrnek s šipákem jsem postavil na hranu bazénu tak, abych na něj pohodlně dosáhl. 

Já vim, že se to nesmí, ale... když už sou ty narozky a kolem neni ani noha a hvězdy nad náma ještě nikdy nic podobnýho nevykecaly...tak tam ten hrnek prostě přistál.

... a pak jsem potichu spustil tělo do tý mlhy nad vodou. Zaplul jsem pod hladinu neslyšitelně, abych ani sám sebe nevyplašil. ... a pomalu jsem z nosu pouštěl bubliny, které za mnou na hladině zanechávaly stopy mého pohybu dole. A hlavu jsem pak vynořil pomalu a potichounku doplaval k rantlu bazénu s připravenym šipakem v bílém hrnku.

Upil jsem, položil hlavu na hranu bazénu a tělo nechal volně plandat v teplé vodě.

A vzpomněl jsem si...

Vzpomněl jsem si na všechny moje blízký lidi. Vzpomněl jsem si na dvorek v Resslovce. Vzpomněl na sámošku Severka a pierota v kornoutu za devět korun. Vzpomněl jsem si na všechny kopce, který jsem u nás už přelez. Vzpomněl jsem si, jak si v květnu třešně nasadí veleštramantní a lehounké bílé paruky. Vzpomněl jsem si na odřený kolena při prvních jízdách na kole. Vzpomněl jsem si na první uhry po obličeji puberťáka. Vzpomněl jsem si na mámu ve zlatejch šatech na mojí "Stužkový". Vzpomněl jsem si na první holky a první kluky. Uvědomil jsem si, jak se ty zdánlivě nejjednodušší rady od babičky ukázaly jako ta základní pravidla, která by měl mít člověk v očích a duši. A vzpomněl jsem si na odchod z rodiny a chuť začít sám - po svym - můj vlastní den státnosti. 

Upil jsem z hrnku a kolem mě pořád klid jak na pohřbu slečny Nesnášenlivé. Tělo ve vodě levitovalo, jako by šlo o vodu plodovou. Nemůžu posoudit - z tý doby si teplotu vody kolem mě nevybavuji...

... a vzpomněl jsem si na první cestu do práce. A na definitivní přiznání sobě samému, že ženská mě prostě životem nebude provázet. A vzpomněl jsem si na pevnej vztah. A na radost mámy z toho, že jsem se dostal ven a zároveň její dosud trvající smutek z nevnoučat ode mě. A vzpomněl jsem si na tátu a babičku a psy a sousedy a Josefa a zjistil jsem

... že narodit se a žít v České republice, ve které není město jako je Glina, je opravdu velký dar.

Uvědomil jsem si, že jsem při tom všem vzpomínání na mých už skoro 56 let ani v nejmenším nenarazil, nebo nemusel obejít období, kdy by mi bylo opravdu ouzko. Ouzko až zle. Žil jsem a žiju v dobrotě. A to se, alespoň podle mě, sluší zapít. 

Zapít třeba šipákem ponořenej v době mejdanu paní Republiky po uši v bazénu.

Děkuju a těším se na další mejdan!

---

P.S. Dneska mě v práci čapnul hexnšus. Takže ležim v posteli, přes celý záda takovej ten hojivej flastr a můži ti, má milá Republiko, říct, že teda "děkuju". Děkuju a zvu na můj mejdan - v pátek 1. v Rijece. Místo ještě upřesním. Udělej si čas! Bude se pít tvuj rum - Republika.