Stále častější součástí brutality v Česku se stává lež. Lež povýšená nejvyššími a jejich příznivci téměř na pravdu. Plivnou lež a sem tam se pokusí lež omluvit. Nicméně lež je na světě a je pořád hodně těch, kteří lžím tleskají.
Nemám rád brutalitu, ale miluju brutalismus. Proto jsme včera s Josefem navštívili Veletržní palác a příležitostnou výstavu "NEBOURAT! Podoby brutalismu v Praze".
---
Dámu u pokladny nešlo přehlédnout.
Drobná, udržovaná sedmdesátnice v úzkých džínách a přiléhavém tričku měla na nose fajnový retro sluneční brýle ze sedmdesátých let a přes rameno fejkovou tašku od pana Vujtna.
Postávala u kasy a byla lehce nervózní.
Když jsme odcházeli k výtahu, přiběhla k pokladně další dáma.
"No kde jsi, Tamarko? Už jsem se bála, že se ti něco stalo, kočko.", přivítala paní Vujtnová Tamarku polibkem přes roušku a nás dva spolkl výtah.
---
Na Tamarku a Vujtnovku jsem znovu narazil právě na příležitostné výstavě.
U jednoho panelu s fotografiemi nejvýznamějších brutalistních staveb jsem postával na doslech...
"Hele", pronesla nahlas paní Vujtnová, "klinika geriatrie.", ukázala na jednu z fotografií. "Nemocnice a tak hnusnej barák.", komentovala.
"Co je to geriatrie?", zeptala se Tamara.
"Něco s dětma, přece.", odpověděla okamžitě Vujtnová. Suverénní lež byla na světě a Tamara jí spolkla jako malinu. Bez váhání, bez otálení.
"To ale musí bejt nějaká stará budova. Dyť se podívej, na baráku je komunistická hvězda.", koumala dále Tamara.
Vujtnová se přehrabovala ve falešné kabele. "No dyť, takhle mohli stavět jenom komunisti. Dyť to vypadá jako vojenskej kryt.", vyfrkla opovržlivě.
"Samej beton. Úplně stejný jako tenhle barák.", ukázala prstem na fotku hotelu Thermal v Karlových Varech.
"Já to nechápu. Tady je zase fotka národního. Samý sklo, žádný umění.", sundala Vujtonka z nosu brýle a naklonila se blíže fotografii.
"Jé", vypískla Tamara, "a tohle už nestojí. Víš kde to bylo?", podala Vujtonce kvízovou otázku.
"To stálo vedle rozhlasu, ne?", odpověděla Vujtonka správně, "... ještě, že to zbourali, takovou obludu.", pochvalovala sama sobě demolici budovy Transgas.
"A podívej tady!", pokračovala Tamara v prohlídce panelu s fotografiemi. "Tady je na ulici trabant. To je fakt hodně stará fotka."
"Tamarko, dyť jsem ti to už řekla. Tohle všechno hnusný postavili komunisti. Proto je tam ten trabant.", reagovala opět Vujtnová a píchla svým prstem do další fotky.
"Koukni, takový hnusný kostky z cihel a prej ubytovna pro zdravotní sestry. Chudáci sestry. Kdo to stavěl?", nasadila namísto slunečních brýlí na nos skla dioptrická. "Milunič!", vyjekla. "Víš, kdo to je?", podívala se na Tamaru.
"Ten co stavěl "taneční dům", ne?", odpověděla tentokrát na kvízovou otázku Tamara.
"No, přesně, kočko. Taky takovej hnusnej barák. A jak je křivej. Já to nechápu, jak to mohli dovolit tohle tam postavit.", zamyslela se Vujtonka.
"A lidi si to furt fotěj.", přidala se Tamara. "A přitom je to tak hnusný."
Omlouval jsem se v duchu manželům Machoninovým, panu Maslákovi a Šrámkovi a stejnou omluvu jsem vzduchem poslal i architektu Pragrovi a poslouchal dál.
"Já teda nejsem architektka, ale nic tak odpornýho bych nikdy nepostavila.", hodnotila technické výkresy významných brutalistních staveb paní Vujtnová.
Tamara objala Vujtnovou kolem ramen. "Na takový boudy nemusíš bejt architektka, kočko. Tohle načmárá i dítě ze základky", zhodnotila situaci brutálním připodobněním Tamara.
"Máš pravdu. Mě to už nebaví. Skočíme si na kafíčko?", prozradila Vujtnová její další plány a konec mého odposlechu. "Co budeš dělat večer?", zeptala se ještě na doslech mých uší Tamary.
"V televizi dávaj nějakou detektivku, tak se kouknu.", odpověděla Tamara a obě se šikovaly k východu.
"Jakou?", zeptala se ještě na můj doslech Vujtonka.
"Počkej...", zamyslela se Tamara. "Takový to bylo...", lovila v paměti, "už vím!", řekla s úlevou. "Smrt v Benátkách" se to jmenuje."
Pak obě zmizely.
---
Český brutalismus v praxi! Malé vědomosti, sem tam lži a velké sebevědomí.
Brutalistní umění lze ze světa zprovodit jednou dobře umístěnou explozí, nebo bagrem.
Lidské lži, nevědomosti a přebujelé sebevědomí jen tak zlikvidovat nelze.
Český brutalismus v jiné než architektonické formě je nesmrtelný.
