Nejhorsi na celym svete je, kdyz neco zkrizi scenar, podle ktereho jedete v situaci, kdy si nejste uplne jisti v kramflecich...
Hele, mami, na ferovku..., ty vis, ze moje anglictina nikdy nebyla jako anglictina Adriana Moleho, ale domluvim se a dokazu odpovidat.
Pokud teda nemusim odpovidat Americance z jihu za pultem, kde si sjednavam tak trivialni kseft, jako je nakup kafe.
Stojim ve fronte, prede mnou uz jen dva lidi.
Za pultem mila cernoska se sitkou pres vlasy a gumovejma rukavicema, tema co nosej v cesku doktori, kdyz te operujou.
V duchu si nacvicim jednoduche oznameni o tom, ze chci latte. Je odpoledne, cas svaci a tak jeden kyblik kafe a mala americka cookies k tomu nemuze uskodit.
SUSENKU SI NASTESTVI VYBIRAS SAM Z DENNI NABIDKY A NEMUSIS JI TEDA USTNE SPECIFIKOVAT.
A latte udela stroj, staci rict "medium size" a je vyrizeno...
Tak jo, jdeme na to, jsem na rade.
Cernoska nasadila milej usmev, ze me odpada nervozita, abych nezdrzoval lidi za mnou /i kdyz tem je fakt totalne burt, jak dlouho se u objednavky zdrzim - to je hlavni rozdil mezi Evropanem a Americanem - nejsou to nervaci/, ale zpet ke mne.
Takze cernoska se opravdu mile usmeje a zepta se, co chci.
Ukazu susenku, kterou jsem si vybral a dal do sacku a reknu: "One latte would be fine, medium size, please."
Na kasy, kam s kafem a susenkou chci dojit, dohlidnu. Takze me uz neceka zadna hanba ani pomyslny ponizeni z neznalosti jazyka.
Cernoska pripravi kelimek, nasadi ho pod trysky kavovaru a usmiva se na me.
Ja se na ni taky usmivam, protoze vsechno jde podle myho scenare.
"How you doing", rekne ve chvili, kdy do kelimku zacne proudit vonavy americky kafe. Je takova zdejsi fraze, kterou jsem si osvojil zahy a vim, ze se na ni odpovida podekovani a jejim zopakovanim.
Ucinim tak...
A usmivam se taky, protoze mozek je spokojeny s aktualnim prubehem objednavky, koukam na dva curky, ktery mi posilaj kafe do nadoby a zpychnu.
Pak prijde od zeny za pultem dotaz na mliko...
Mozek posila prvni varovny signal, ze se neco sere!
Proboha, leti mi hlavou rychlosti zvuku. Jasne, jsme v Americe a tady nemaj jen polotucny a tucny mliko do latte, tady si do late lejou i odstredeny a pak maj half and half, coz by melo bejt mliko namichany se smetanou. A pak si do latte muzete jeste nechat striknout ruzny chute od orisku pres vanilku po ja nevim co.
Cernoska stoji mile prede mnou a nabidku, kterou vychrlila v blahovem predpokladu, ze umim bezne floridsky anglicky, znovu vychrli.
I kdyz jsem byl v klimatizovanym kramu, bylo mi v tu chvili vedro.
Mozek zpracovaval nabidku, jejiz casti ne uplne rozumel, za mnou v rade dalsi lidi a ja se hrozil, ze reknu nejakou kravinu a do latte, na ktery jsem se tesil, mi bude nalito napriklad odstredeny mliko nebo jina hruza, rekneme prichut kokosu.
Scenar nakupu se borti. Ach.
"Milk?", udelam ze sebe mudrlanta malym dramatickym dotazem a jako premyslim... a pritom cekam, jestli mi cernoska potvrdi, ze tou dlouhatananaskou vetou, co mi hodila pres pult, davala opravdu otazku na druh mleka, ktere si do kafe preju prsknout.
"Yes, please", rekne roztomile a sladce, jako by ona sama byla karamelovou prichuti.
"The best milk you have!", odpovidam, abych se nemusel patlat ve vsech tech moznostech, ktery bar nabizi a kterym jsem de facto uplne nerozumel.
"Good choice", usmeje se pani a doda "home milk than"... a leje mi do kyblu s kavou mliko a ja se uklidnuju, ba naopak se zacinam pyrit, jak bravurne jsem tu trapnou situaci zvladnul.
Pysny pav ceka na latte! Pokladny v dohledu. Jen sebrat naplneny kelimek a susenku, polozit na pas, rict "how you doing", precist si sumu /protoze sumy u zbozi na pultech nejsou konecne, jeste se k nim priprcne dan/ na displey pokladny, zaplatit a vypadnout.
"Would you like to pay here?", propusti cernoska z pusy dalsi slova mimo pripraveny scenar.
Kdyz to vidis takhle napsany, tak je to pohoda. Kdyz to ale vyslovi hlasem kacera Donalda zenska za pultem, lehce tapes... A za tebou porad ty lidi, o kterych TY jsi presvedceny, ze je zdrzujes...
"Here?", zeptas se jako blbec a ona jako blbcovi mile odpovi: "Yes, here.", a nacvaka na display cenu za kafe a susenku, ty zaplatis, podekujes a poprejes nice day.
Mizis.
Scenar krasne pripravenej, ale nekteri herci evidentne nevedeli, co hrajou.
A jini ucastnici dialogu zase netusili, ze jejich spoluhraci maji pri dialogu zpocenou i rejhu na zadku.
Kdyz jsem prochazel kolem kasy, tak jsem pokladnimu, jako uvedomelej a poctivej turista rekl, ze kafe mam uz zaplaceny. Chtel jsem tim predejit dalsiho uhnuti z meho scenare a vysvetlovani, proc chci odejti bez placeni, tedy krast.
Chlap u kasy se na me usmal, jako by me chtel sbalit a rekl: "Of course, I see the sticker..." a doplni: "bye, and enjoy the day!"
Na kelimku totiz zari oranzova samolepka, ktera uhradu napoje hlasila vsem kolem - krome me.
Je dobry mit scenare. Ale jeste lepsi je, kdyz nase scenare sem tam nekdo narusi. Pak totiz vznikaji pribehy.
pusu, marek
p.s. uz se mi to tu krati a navic prisla na Floridu takova zima, ze se sousedka od vedle prisla zeptat, jestli mam krome sortek, tricka a zabek neco na sebe. A pani domaci vcera v noci v baraku zatopila...
