Aby ti to nebylo líto!

Některé úkony matek praktikované v dětství stojí za to aplikovat i ve světě dospělých. Když dostal brácha vix a já se škodolibě usmál, chyt jsem ve vteřině druhou máminou dlaní přesně mířenou facku s krátkým a poučným dovětkem: aby ti to nebylo líto!

"Takže v trafikách už léta čumíme na pornoprsíčka na obalech časopisů a teď nově se budeme kochat pohledem na shnilý plíce na obalech cigaret. Vyloženě radost nakupovat", zkonstatovala matka jí zjištěnou skutečnost, že se obaly cigaret v blízké budoucnosti stanou rekvizitama do Rocky horror picture show našich každodenních životů.

"No jo, holka, ještě že porno nekupuješ a hulit už jsi dávno přestala", snažil jsem se jí uklidnit.

"No to je pravda, ale čeká mě snad příště na obalu šlehačky tlustoprdka v bikinách a na obalu lindtky záběr zkaženejch do černa vybarvenejch zubů? Ha?", hodila máma udičku k dialogu.

"Nebo snad budou auta polepený fotkama přejetejch lidí a z balení řízku na nás bude trčet pánův zadeček plnej hemerojdů?", gradovala máma další přirovnání a já jí pomalu dával za pravdu.

"No vidíš, to mě nenapadlo, to máš recht", musel jsem přiznat.

"Pokud svět pofrčí podle prověřenejch a funkčních postupů, tak za chvíli nebudeme kupovat podle názvů, ale podle fotek. Aspoň budou mít práci fotografové, když už nic jinýho.", zašpekulovala máma.

"Jakejch prověřenejch a funkčních postupů?", zajímalo mě.

"Všem stejnym metrem přece, to je snad jasný, ne? Když shnilý plíce na cigárech, tak i shnilý nohy na moučkovym cukru, protože finále cukrovky je stejně hnusný jako finále rakoviny hrtanu.", vysvětlila.

"No jasně," zvolal jsem radostně, "to je přece model "aby ti to nebylo líto!", ulevilo se mi.

"No...a fungovalo to, že jo?", zazněl dotaz.

"Fungovalo. Kdykoliv jsi seřezala jednoho z nás a druhej byl u toho, tak dostal taky - aby mu to nebylo líto.", odpověděl jsem.

"No jistě. Kdybys byl rodičem, tak bys o této praxi vůbec nepochyboval. Od čeho mají tátové a mámy dvě ruce? Aby oběma hladili nebo mydlili. Záleží na situaci. Ale vždycky stejnym dílem na obě strany. Viděl jsi snad někdy mámu, která jedno dítě před druhým zmydlí a druhý pomazlí?"

Chvilku jsem přemejšlel.

"No, to máš recht. Spíš ty děti mazlí obě, nebo jedno řeže a druhýmu dá aspoň jednu přes zadek, aby mu to nebylo líto...", potvrdil jsem máminu teorii.

"Pokaždý, když jsem se s váma oběma muchlovala - a to bylo fakt výjimečně, protože jste byli sígři - namuchovala jsem si vás dopředu. Tak nějak preventivně. Pak mi nebylo tak líto vás praštit.", přiznala máma období, kdy jsme ji tím, jak jsme žili divoce, nutili bejt macechou, ačkoliv nás prokazatelně porodila oba dva.

"Spravedlnost musi bejt. Vo tom žádná. A je jedno, jestli jde vo parchanty nebo krabičky cigaret a balení vepřovýho sádla.", smotala máma dohromady výchovu a obaly zboží.

"Spravedlnost a výdrž", dodala.

"Jak to spolu souvisí?", zajímalo mě.

"Pro pána Jána - pořád blbej..." odpověděla máma zdrceně. "Nenadržovat nikomu! Když zmydlit, tak oba - důvod pro toho druhýho je vždycky. Když hnusný obaly, tak na všem, co škodí zdraví - což je kromě vody ze studny snad uplně všechno.", vysvětlila.

"A co bio?", zvolal jsem lehce hraně.

"Bio?,,,", chvíle ticha, "no tak u některýho bio bych na obal dala fotku lehce poškozenýho mozku."

"Jako že lidi po bio blnou?"

"Ne, jako že by měli přemejšlet, že ne vždycky platí to, čemu by rádi věřili."

 

 

Autor: Marek Valiček | sobota 22.3.2014 11:41 | karma článku: 31,79 | přečteno: 1684x
  • Další články autora

Marek Valiček

Na takový kraviny nemám čas

19.5.2024 v 10:39 | Karma: 22,62

Marek Valiček

... kam se hrabe Nurájev

15.2.2024 v 12:07 | Karma: 28,86