A22

Vidí Ježíšek ve tmě? Dokáže pro nás najít ty správný dárky a umí je poslepu i zabalit a převázat červenou mašlí?

Díky převexlování jedné jediné hodiny máme sice ráno světlo, ale už odpoledne tmu jak tér!

Světloplaší začnou tápat a my, milovníci dlouhých teplých dnů se začínáme připravovat na zimní nespánek. Nabalíme se do svetrů, vlněnejch ponožek, na palice natáhneme štrykovaný fusaky a pračka dostává záhul, protože se víc oblíká a víc pere a věší a suší a skládá do skříní jen proto, aby se druhej den zase oblíklo a pak pralo. Je tohle normální život???

Do našich nor a pelíšků se teď vracíme v době, kdy nebe ztemní a černo černo k nám přitahuje příběhy, které naše hlavy v letních dnech míjejí stejně lehce a netečně, jako když se větve stromu po celo letní dřině už list neudrží a sklouzne na vlhkou zem.

"Babi, " zeptala se na sedadle autobusu linky A22 malá holka svojí sousedky, "kdo vypíná světlo?"

Autobus podjel dálnici u Kněževse a ta malá holka si okamžitě jednou jedinou otázkou získala všechny moje po létě zbylý sympatie.

"Jaký světlo?", zeptala se babička a stáhla holce sedící na sedačce přede mnou z hlavy kulicha.

"No to světlo na nebi. Ráno bylo a teď není a když je tma, asi bych už měla spát. Ale eště není večer, že ne?", potřebovala malá Bezkulichová nutně a teď nějaký vysvětlení. Děti to tak maj. S ničim se nepářou. Aspoň někdo...

"Jo tohle světlo", ulevila si babička, "to přece nikdo nevypíná, to přijde samo. Každej den je světlo a tma."

Holka se nedala.

"Ale neni večer, že ne?", mudrovala dál.

"Večer neni.", potvrdila babička holčičce Bezkulichový její uvažování o tmě, která nepřišla večer.

Holka chvíli mlčela a autobus si to drandil mezi polema, který nebyly vidět, přestože byl pořád den.

"Já tomu nerozumim, babi. Když není večer, jak to, že je tma. Kdo to teda vypnul?"

Nedá se - napadlo mě a dělalo mi to dobře.

"Liduško, tohle světlo přece nikdo nevypíná, to přijde samo, už jsem ti to jednou řekla a rozepni si tu bundu, aby ti pak venku nebylo zima.", starala se babička tak, jak to maj babičky v genech.

"Samo?", zeptala se malá holka a čekala. 

Do mojí stanice, kde vystoupím do tmy, která by tu NEMĚLA bejt, zbývaly ještě dvě zastávky a já byl zvědavej, jak se z týhle šlamastyky babička vymluví.

"A víš, proč je tma teď trošku dřív?", začala babička zlehka.

"Abysme nebyli vidět?", napadlo Bezkulichovou slečinku.

Babička využila nečekané nahrávky svojí vnučky a pokračovala: "Přece aby nebyl vidět Ježíšek, kterej si už teď chystá dárky pod vánoční stromeček.", zabalila tmu do pohádkova.

"A jak vidí? Von má nějaký brejle do tmy?"

Bingo! Takhle se na babičky musí. Žádný s tim štráchy.

"Ježíšek vidí i ve tmě.", srabácky tak vzdala nadpřirozené možnosti všech Ježíšků z celýho světa babička na sedadle v lince A22 z Prahy do Kladna.

Holčička si rozepnula bundu, nadechla se a řekla: "No tak doufám, že teda uvidí pořádně a nedostanu od něj zase nějaký blbostě."

 

Vidí Ježíšek ve tmě? Dokáže pro nás najít ty správný dárky a umí je poslepu i zabalit a převázat červenou mašlí? 

Za pár tejdnů uvidíme...

 

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Marek Valiček | pátek 4.11.2016 9:12 | karma článku: 32,33 | přečteno: 1293x
  • Další články autora

Marek Valiček

Zde nakupuji, zde jsem člověkem

29.1.2023 v 13:17 | Karma: 30,66

Marek Valiček

...zamávej našim černejm holkám

28.12.2022 v 11:46 | Karma: 32,12

Marek Valiček

Může být Ježíšek černoch?

16.12.2022 v 14:46 | Karma: 35,93

Marek Valiček

Tak leť...

4.12.2022 v 10:31 | Karma: 35,83