... a nezapomeňte si dneska dát pusu

Mávátka, alegorické vozy, rozdávání mandarinek a velkoplošné formáty s vyobrazením Lenina, Marxe a Engelse se už krom tradiční merendy komunistů díky Bohu nekonají. A líbačka pod rozkvetlým stromem letos dostane další dimenzi...

Ryčné tóny Internacionály, vyšňořené výklady téměř prázdných prodejen potravin a mandloven prádla, rudé pionýrské šátky a ukrutně široké kravaty papalášů stojících na tribunách vyzdobených červenými hvězdami jsou při 1. květnu konečně historií.

Mávátka z papírnictví domávala a třepetalky se přestaly třepetat.

Někdo to oplakal, ale většině lidí v Česku se ulevilo.

Posledních několik desítek let tak mohou lidi v Česku slavit tento den například políbením pod rozkvetlým stromem.

Nemyslím polibky ve stylu Husák Brežněv, jejich vroucí polibky pod schůdky letadel máme všichni pořád ještě v paměti.

Myslím na takovou tu mile obyčejnou pusu pod třešní nebo jabloní.

Takovou tu pusu, kterou chcete dát tomu, kdo je pro vás ten jediný a výjimečný.

Normální pusu jako stvrzení toho, že chcete, ne, že musíte.

A tak, až budete mít dnes všechno hotový, vyjděte si s tím vaším, s tou vaší, nebo s těmi vašimi na špacír. Vezměte se za ruce, v kapse mějte jablko nebo kousek čokolády a cestou k tomu vašemu stromu nebo keři si zazpívejte. Je jedno, že zníte falešně, zpívejte od srdce.

A roušky? Ty strčte při špacíru v přírodě do kapsy. Nikoho při procházce přírodou neohrožujete. Nejste v hobby marketu. Roušky by jak u zpěvu, tak hlavně při líbání překážely.

Ať je vám všem pod letošním rozkvetlým stromem libo!