Strach a radost staré paní

Může jí být okolo sedmdesáti. Stojí před výlohou a něco si prohlíží. „Dobrý den!“, zdravím slušně. V koutku oka zahlédnu jiskru strachu, otáčí se a pomalu odchází. „Potřeboval bych poradit, hledám tady takový malý krámek ….“. Zastavuje, v očích úleva: „To je tady kousek mezi domy, jděte tudy....“.

Náhle vypadá spokojeně, ráda mi pomohla. Oddychla si, že nepatřím mezi „šmejdy“, kteří z důvěřivých tahají peníze. Je obezřetná a mně je mi jí tak trochu líto, žije v atmosféře strachu. Dnes už se moc nenosí chovat se slušně, dnes je in chovat se podle zákona.