Proč se máme hůř, když se vlastně máme lépe?

"Toto je moje dlouhodobá předpověď ve zkratce: Materiální zabezpečení během života se bude zlepšovat pro většinu lidí, ve většině zemí, po převážnou dobu a nenávratně. Během století nebo dvou se všechny národy a většina lidstva budou mít nejméně tak dobře, jako současná rozvinutá (západní) civilizace."

Za totality
Na mládí mám převážně dobré vzpomínky. Byli jsme taková běžná rodina, asi jako většina sousedů. Bydleli jsme v paneláku, auto jsme neměli (i když jednou naši stáli frontu a kdyby se táta cestou nestavil na jedno, tak to vyšlo) a dokonce jsme byli na dovolené na Jadranu (to když se nikde nestavil), což byl velký sen mojí mámy.

Po sametové revoluci
I jako kluk jsem cítil to nadšení. Že prý se brzy budeme mít jako na západě, což tehdy znamenalo barevnou televizi, video a pořádnou káru (západní), kterou budeme každé léto jezdit k moři. Politici tvrdili, že už brzy budeme brát deset tisíc, což se zdálo neuvěřitelné.

A dnes
Na současnost budu mít také převážně dobré vzpomínky. Jsme taková běžná rodina, asi jako většina sousedů. Bydlíme v bytovce, auto máme české (spokojenost) a můžeme si dovolit dovolenou u moře, pokud po ní zatoužíme.

Statistika
Naprostá většina ukazatelů nám naznačuje, že se dnes máme skutečně lépe než před lety, zejména co se materiálního zabezpečení týče. Reálná mzda roste, průměrná délka života též, znečištění životního prostředí se naopak snižuje. Pokrok ve zdravotnictví umožňuje léčit dříve smrtelné choroby, úmrtnost dětí je minimální, vývoj nových technologií nám stále více usnadňuje život (pokud se tedy nejedná o nový Windows).
Navíc se nemusíme bát toho, že se naše děti nedostanou na školu a my skončíme na vrátnici nebo v kotelně jenom proto, že jsme si ve špatný čas zanadávali. To je obrovský pokrok.

Řecký důchodce
Asi každý by chtěl přirozeně méně pracovat nejlépe za větší plat. Málokdo si přitom klade otázku, zdali si jeho činnost vůbec takovou odměnu zaslouží.
Běžný řecký důchodce se cítí jako oběť spiknutí. Vždyť jeho už tak bídný důchod byl v posledních letech krácen.
Takového člověka nenapadne, že téměř všude jinde je za více peněz méně muziky. Takového nenapadne, že naprostá většina obyvatel této planety by s ním měnila.

Julian Simon
Úvodní slova patří dnes již zesnulému americkému profesoru ekonomie Julianovi Simonovi.
Dále pokračuje: "Současně odhaduji, že si mnoho lidí bude myslet a říkat, že kvalita života upadá." 
Možná za deset, dvacet let budeme vzpomínat, jak jsme se před lety (tedy dnes) měli báječně.