Kurz přežití pro ředitele

Ředitel, který přežívá, nepřežije. Současnou situaci nelze chápat jinak, než jako příležitost k rozvoji. Pouhé přežívání vede ke stagnaci.

Zaujal mne nedávný článek v Mladé frontě, kde jeden z mnoha vzdělavatelů ředitelů škol poukazuje na nelehkou situaci současných ředitelů (což je chvályhodné) a také propaguje svůj kurz, v němž učí ředitele přežít aktuálně prožívané COVID období (což už chvályhodné není). Nikoli kvůli zdůraznění vlastní práce, to je v pořádku a dělá se to tak. Ale kvůli pojetí semináře jako cesty k přežití, zde již svoje obočí pozvedám.

Přežít lze oběd u tchýně, nezáživnou poradu u zřizovatele, výměnu výtahu ve vysokém domě, vojenské cvičení či třeba návštěvu nepříjemně se tvářícího kontrolního týmu. Po přežití se v ideálním případě vracím do bodu nula, do stejného místa a pokračuji dál, třeba s novými zkušenostmi a třeba zraleji.

Korona krize mezi tyto případy jasně nepatří. Situace již nikdy nebude stejná jako dříve, jako v bezstarostně lehkovážném čase před počátkem nákazy, kdy jsme jako stromy rostli do nebe, cestovali bez překážek po celém světě a nepřemýšleli o zítřku. Je to studené, pro někoho nepřijatelné a nepochopitelné, ale zpátky se nelze vrátit.

Jistá forma distanční výuky nás ve všech druzích škol neopustí, jistá hranice omezující naši nedávnou bezbřehou svobodu také. Tak tomu prostě je. Je také pouze na nás, zdali budeme umět uplynulé měsíce pořádně reflektovat a něco v našich životech začít dělat jinak. I kdyby to pro začátek mělo být jen (znovu) otevření Komenského Labyrintu světa a ráje srdce a připomenutí si hledání poutníka, který nakonec viděl, že jediným smysluplným cílem všech věcí je ráj srdce, který každý nosí v sobě. To není naivita, nýbrž osvědčená a stále dokola zapomínaná pravda.

Neočekávatelná událost, typický příklad často uváděné černé labutě, posune život člověka do jiné dimenze a nezbývá, než ji vzít na vědomí a život s ní přijmout za svůj. Neučme proto ředitele škol přežít koronu, ale počítat s dalšími černými labutěmi, aby uměli připravit svoje učitele a hlavně žáky na možné další zvraty. Budete to možná brát jako černobílou nadsázku, ale neočekávatelná událost v podobě silného slunečního výboje může na dlouhou dobu vyřadit z provozu satelity a internetovou síť a pracně budovaný způsob distanční komunikace budeme muset umět nahradit něčím jiným a jít prostě dál. Proto ve vzdělávání nelze tvrdit, že poštovní holuby už nikdy nebudeme potřebovat, možná o tom jen nevíme.

Zase se mi to spojuje s úvahami o tom, jak by měl vlastně být ředitel připravován na svoji práci. Cykly kreativních destrukcí totiž v životě lidském byly a budou. Tomáš Sedláček píše na několika místech ve svých publikacích, že krize je náš lidský úděl a je pouze na nás, kolik z ní načerpáme znamení, poučení a nové energie. Rozumný člověk nemůže ve svém životě jen přežívat a ředitel školy už vůbec ne.

Čím dříve to pochopíme, tím modernější školy a celé vzdělávání budeme mít.