Ve stresu myslíme spíše rychle než kvalitně

Doba čtení: 3 minut Proč občas řekneme blbost, a pak nás po chvilce napadne 10 lepších věcí, co jsme mohli říct? Jak tomu předcházet?

Říjen 13, 2017

Vedete rozhovor s někým, z koho jste mírně nervózní nebo z něj máte respekt, a najednou vám z úst vyklouzne nějaká úplná blbost.

Nebo u zkoušky na vysoké se vám to stalo.

Obvykle, když se takto zadaří, stačí odejít z této situace (zkouška skončí, druhý člověk odejde) a napadne vás asi tak sto osmdesát lepších věcí, co jste v tu chvíli mohli říct.

Proč?

Díky stresu vypnulo vaše racionální myšlení

Paradoxně existuje poměrně jednoduché vysvětlení. Náš mozek se skládá evolučně ze tří vrstev – „plazího mozku“, „savčího mozku“ a „lidského mozku“ (prodloužená mícha, amygdala s emočními centry a neokortex – mozková kůra). Velmi zjednodušeně řečeno, naše racionální myšlení funguje díky mozkové kůře – ta nás odlišuje od zvířat – a stresové reakce fungují díky amygdale a plazímu mozku.

Když se dostaneme do stresu, tyto starší části mozku přebírají kontrolu a racionální myšlení se vypíná, utlumuje.

Často je to dobře.

Auto před vámi prudce zabrzdí – nemusíte se rozmýšlet – dupnete instinktivně na brzdu – automaticky; až pak si všimnete, že se vám potí ruce, buší srdce a uvědomíte si, co se stalo, a začnete se rozčilovat, proč ten idiot z ničeho nic zabrzdil.

Pokud by amygdala nevypnula vaše racionální myšlení, začali byste hloubat: „Hm, zajímalo by mě, proč kolega v modrém sedanu přede mnou tak znenadání sešlápnul brzdový pedál. Přemýšlím, zda bych neměl zabrzdit také, abychom se vyhnuli kolizi?“

– už byste mezitím přistáli u něj v kufru, auto na šrot. Díky tomu, že je amygdala o několik zlomků sekundy (cca 20 milisekund) rychlejší, dokáže situaci vyhodnotit jako rizikovou a zachrání vás i auto[1].

Zejména u „sociálního“ stresu není vliv amygdaly tolik potřeba

Problém nastává, když jsme v situaci, která nás neohrožuje na životě – rozhovor s někým, zkouška, prezentace před klientem – tam už vliv amygdaly není tolik žádoucí.

Naopak naším cílem by mělo být co nejrychleji obnovit funkci racionálního myšlení[2], aby nás ty skvělé věci napadaly hned a ne až v tramvaji cestou domů, nebo po skončení prezentace.

Prvním krokem je uvědomit si, že stres prožíváme, umět vnímat svoje aktuální rozpoložení a následně ho měnit. Ideální jsou například metody mindfulness.

Take away:

• Při stresu je naše myšlení spíše rychlejší, než kvalitnější. Může za to amygdala
• V situaci ohrožení života nám to může zachránit život. Zejména při „sociálním“ stresu, kde nejsme ohroženi na životě, tato reakce tolik žádoucí už není
• Pro relativně rychlé obnovení racionálního myšlení můžeme použít uvědomění si emoce/stresu, mindfulness, či protistresové dýchání, nebo jinou relaxační (zklidňující techniku) – já používám mindfulness

[1] GOLEMAN, Daniel. Emoční inteligence. Vyd. 2., (V nakl. Metafora 1.). Praha: Metafora, 2011, ISBN 978-80-7359-334-6 [2] WATKINS, Alan. Coherence: The Secret Science of Brilliant Leadership, 1. vydání, Kogan Page, 2013, ISBN 978-0749470050