2 vědecké metody, jak být hodnější člověk

Doba čtení: 3 minut Asi kolem sebe budete mít spoustu lidí, kteří jsou od přírody lidumilové. Pomáhají, konají dobro. Taky ve svém okolí určitě máte nějakého toho hajzla. V čem se tito lidé liší a dá se to změnit?

Únor 15, 2018

Asi kolem sebe budete mít spoustu lidí, kteří jsou od přírody lidumilové. Pomáhají, konají dobro. Taky ve svém okolí určitě máte nějakého toho hajzla, sobce, nebo podvodníka (německy Unterwassermanna). V čem se tito lidé liší a dá se to změnit? Dnešní článek přináší pohled na rozdíl mezi těmito dvěma skupinami a jak se tím dá pracovat.

1. Empatie a soucit

Empatie znamená schopnost vcítit se do druhého. Soucit je všimnutí si strádání druhého a snaha toto strádání zmírnit. Podle lednového vydání časopisu National Geographic, který přinesl závěry vědeckých studií porovnávající hodné a zlé lidi, jsou tyto dvě vlastnosti klíčové.

Empatie a soucit jsou dvě vlastnosti, díky kterým dokážeme dát stranou vlastní zájmy a nezištně pomoci druhému, vzpomenout si na jeho potřeby, být ohleduplní vůči němu.

2. Schopnost vnímat sebe sama – své „já“ – dynamicky, než staticky.

Jde o to, že člověk má nějaké vlastnosti, nějaké emoce, hlavou se mu honí myšlenky, bolí ho koleno, čas od času se opije, nebo pokadí. Vědci zjistili[1], že, když tuhletu hromádku vnitřních pochodů a chování vnímáme jako danou a neměnnou (říkám si: "tohle jsem prostě já"), jsme spíše orientovaní sami na sebe.

Můžeme však také to naše „já“ zosobňované těmi myšlenkami, emocemi a produkovanými bobky vnímat jako dynamicky proces, tj. sled měnících se jevů, které nesouvisejí s mým já, ale dějí se spíše v mém těle a hlavě. V praxi to vypadá například říkat si: v tuhle tu chvíli moje mysl má takové myšlenky, teď moje tělo bolí pravé koleno, za chvíli se to může zase změnit.

Doslova si to nebereme osobně, ale jen to pozorujeme jako nastalé události. Události, co se mohu za chvíli změnit. Nevzathujeme to na sebe, jako třeba počasí. Berete si osobně, když venku prší? Tak proč byste si měli brát osobně, když jste naštvaní, nebo máte krámy? Tito lidé, co vnímají své „já“ spíše jako proces, vykazují více starostlivosti a citlivosti pro druhé.

Co s tím?

Dobrou zprávou je, že oba dva přístupy se dají trénovat. Empatii můžete rozvíjet tím, že se budete snažit vcítit do druhého. Zkuste odhadnout, jak se druhý cítí. Pak se ho klidně zeptejte. Soucit lze zezačátku kultivovat tím, že si budete říkat – jak by bylo mě, kdyby se mi tohle stalo? A pak: jak asi teď tedy může být tomu člověku?

Dynamické vnímání vlastního „já“ je vlastně předmětem metody mindfulness, při které pozorujete své tělo, myšlenky a emoce s klidným nadhledem, bez posuzování jako přirozeně se měnící skutečnosti a jevy okamžik za okamžikem. Lze to velmi snadno kultivovat a můžete na našem webu najít několik článků, jak na to – zde, zde, nebo tady.

Tak co, jste připraveni být lepším člověkem?

[1] How Does Mindfulness Meditation Work? Proposing Mechanisms of Action From a Conceptual and Neural Perspective – Britta K. Hölzel et al., dostupné na http://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/1745691611419671