Proč si připomínat, za co jsme dnes vděční, i když máme den na prd?

Co říkají výzkumy o tom, když se soustředíme každý den na věc, co se nám povedla? Cílem tohoto článku není uvrhnout vás do deprese, že žijete nezajímavý a nudný život. Cílem tohoto článku je ukázat sílu všímavosti.

Doba čtení: 4 minut

Ráno vstávání, pak práce, večer doma odpočinek či nějaké domácí práce, fajnšmekři televize, pak postel, spánek. A znova – vstávání, práce, doma, postel, spánek. Další den to samé. Každodenní rutina je otravná. A snadno může otrávit i vás.

Cílem tohoto článku není uvrhnout vás do deprese, že žijete nezajímavý a nudný život. To se vám sice může zdát, ale toto zdání je jen přirozený proces, který nastává, když si člověk přivykne na stálé podmínky.

Dva způsoby, jak žít vzrušující život

Jsou dva způsoby, jak žít více vzrušující život. První je, že začnete podmínky svého života měnit. Začnete vyhledávat nové zážitky, budete cestovat na dosud nenavštívená místa, půjdete na parádní koncert Green Day či jakýmkoliv jiným způsobem narušíte vaši každodenní rutinu.

Ano, někdy zažijete vzrušující a nové věci. Ale každý den to také nejde.

Druhý způsob spočívá ve všímavosti

Třeba si všimnete toho, že život, který žijete je celkem fajn a že si nemáte moc na co stěžovat. Máte střechu nad hlavou, máte co jíst. Místo, kde žijete, také celkem ujde. Válka tu není. Na světě jsou určitě místa, kde to lidé říci nemohou.

Můžete si také všímat malých drobností, které se vám během dne stanou. Jen tak posedíte s kamarádkami, poslechnete si vaši oblíbenou píseň, nebo ji zase dokážete rozesmát, protože se vám líbí, když se směje, a navíc už poměrně spolehlivě víte, jak na to.

Drobnosti, kterých si nevšímáme, nám často přináší v životě tu největší radost. Bereme je jako samozřejmost, kterou nejsou. Je spousta lidí, kteří to, co nám přináší radost, nemají. Je spousta životních období, kdy jsme neměli nebo nebudeme mít, co máme teď. Vždycky je nějaký důvod, proč být ten den vděčný.

I kdyby celý den, a odpusťte tu nedůstojnou řeč, stál za úplné hovno, a vy jste, měli chuť skočit z Nuseláku, tak se s vámi vsadím, že vždy zažijete alespoň jeden prťavoučký okamžik, za který ten den stál. Okamžik, co aspoň trochu rozesmál nebo zahřál…

Dobré je si tento okamžik zapsat. Proč? Neptejte se. Zapište si ho, prosím. Není to blbost.

No tak dobře, já vám to povím.

Zapisujte si, za co jste vděční

Zaprvé, pokud si to budete psát pravidelně, tak už jen třeba za 40 dní nahromadíte tolik skvělých momentů, že budete chtít žít ještě dalších sto tisíc let. A co teprve za rok!

Pak dále, když budete potřebovat povzbudit, když budete na dně. Přečtete si to. Zjistíte, že jsou chvíle, kdy se daří a že jsou chvíle, kdy se daří méně. Budete vědět, že se ode dna zase odrazíte. Budete vědět, že bude lépe. Radvan Bahbouh ve své knize o sebekoučování[1] geniálně vystihuje přístup lidí k životu. Přeceňujeme krátkodobé výkyvy a podceňujeme dlouhodobé trendy.

Zapisováním budete vnímavější k dlouhodobým trendům.

Mimo to všechno, zapisování dobrých věcí na prožitém dni zvyšuje podle studií[2] amerických psychologů pocit štěstí v životě.

Tak tedy, za co jste dnes vděční?

Take away:

• Všímejte si – všímavost je cesta k prožívání vice radosti v životě, často si neužijeme dobré věci v životě jen proto, že si jich nevšimneme
• Člověk má tendenci přeceňovat krátkodobé výkyvy a podceňovat dlouhodobé trendy
• Zapisujte si každý den, za co jste vděční – zapisování si toho, co se daný den povedlo, nebo za co jsme vděční zvyšuje podle studií dlouhodobý pocit štěstí v životě člověka

[1] Bahbouh R. – Pohádka o ztracené krajině (Psychologie sebekoučování) (2010). Praha: QED Group, ISBN: 978-80-86149-61-5. [2] Seligman M. E. P., Steen T. A., Park N., Peterson C. (2005). Positive psychology progress: Empirical validation of interventions. American Psychologist, 60, 410-421.