Jak už konečně dodržet ty novoroční předsevzetí?

Leden v tahu a většina z nás už zapomněla na svoje novoroční předsevzetí. Abychom v dodržování předsevzetí byli o něco úspěšnější, mohlo by nám pomoci pár tipů z psychologie.

Zhubnu. Budu pravidelně cvičit. Přestanu kouřit. Dosaďte si tam, co chcete.

Kdo z vás si už někdy dal novoroční předsevzetí a pak ho nedodržel?

Přiznejte se! No já taky.

Abychom v dodržování předsevzetí byli o něco úspěšnější, mohlo by nám pomoci pár tipů z psychologie.

Zaprvé, zajímavý fenomén je, že naše představy se mají tendenci naplňovat. Pokud řeknete někomu: „Dávej pozor, ať to nevyliješ!“ paradoxně způsobíte to, že je větší šance, že to skutečně vylije. Naše mysl totiž funguje v obrazech. Zkuste teď nemyslet na fialového velblouda s dvěma zelenými hrby. Daří se? Žádný fialový velbloud?

Abychom tu sklenici nevylili je tu jeden lék. Představovat si žádoucí stav – vizi či cíl. Tedy, jedinec nesoucí sklenici si představí, jak ji úspěšně položí na stůl. „Vize nás povzbuzuje a ve chvíli, kdy už nevíme kudy kam, nám zažehává světlo a vede nás…Pokud nemáme představu, kam chceme jít, jsme chycení v pasti vnějších vlivů… Čím více si něco představujeme, tím snáze k tomu dojde. Týká se to vizí dobrých i špatných,“ říká český psycholog Radvan Bahbouh[1]. Stejný princip můžeme uplatnit na naše předsevzetí – několik minut denně si například představovat, co nám dodržování předsevzetí přinese apod.

Sám to používám, celkem často. A funguje.

Minimálně, když se vám do toho fakt nechce, tak si představíte, co tím získáte. A hned se vám chce spíš hejbnout zadkem.

Za druhé, při cestě za splněním předsevzetí můžeme naši cestu žádoucím směrem urychlit tím, že použijeme tvarování (angl. shaping). Tvarování je koncept z psychologie, který je založen na tom, že si všímáme povedených pokusů a zaměřuje naši pozornost na to, co se nám povedlo[2]. Je dokázané, že pokud se budeme více soustředit na to, co se nám daří, zlepšíme se rychleji. Neznamená to nepoučit se z chyb. Znamená to více než se poučovat z chyb, oslavovat to, co se nám daří. Stačí být jen všímaví k tomu, co se daří.

Já si třeba večer píšu reflexe. Píšu si, co se mi povedlo ten den. Takhle jsem si vypěstoval návyk hodinu denně cvičit. Když vidíte, co se vám daří, máte tendenci to opakovat.

Když se daří, přináší to dobrý pocit. A když víme, co přináší ten dobrý pocit, proč to neudělat znovu, že?

Za třetí, důležité je nejen všímat si toho, co se daří, ale také to řádně oslavovat – tomu se zase říká konfirmace. Dáváme našemu mozku signál, že se stalo něco, z čeho by měl mít radost. Mozek to zaregistruje a příště to chce zopakovat. Na vysoký jsem to po složené zkoušce provozoval pizzou, nebo kvalitní čokoládou (Lindt #nedelamreklamujefaktdobra). Je to zároveň taková odměna i pro vás.

Mimochodem, proč myslíte, že nejúspěšnější sportovci oslavují tak důkladně každý povedený pokus, každý gól? Co třeba ten jamajský sprinter, světový rekordman? Ten má dokonce oslavu, díky které je známý po celém světě. V některých firmách se zase zvoní zvonkem, když se zadaří. Vědí proč.

Take away:

Vizualizace – zvyšuje pravděpodobnost nastání představované situace

Tvarování – všímavost k tomu, co se daří, vede k tomu, že máme podvědomě tendenci tuto činnost zopakovat

Konfirmace – oslavování povedeného dává mozku signál, že to je ta věc, ze které by měl mít radost a opět – chce ji zopakovat

PS. Moje předsevzetí je věnovat se mindfulness aspoň 10 minut denně.

[1] Bahbouh R. – Pohádka o ztracené krajině (Psychologie sebekoučování) (2010). Praha: QED Group, ISBN: 978-80-86149-61-5.

[2] Bahbouh R. – Pohádka o ztracené krajině (Psychologie sebekoučování) (2010). Praha: QED Group, ISBN: 978-80-86149-61-5