Jak se stát tím podělaným optimistou?

Doba čtení: 3 minut Optimisté jsou úspěšnější v práci, jejich zdravotní stav bývá lepší. Tak proč nejsme všichni optimisti? Co udělat, abychom byli více optimstičtí?

Doba čtení: 3 minut

Září 11, 2017

Široce známé jsou výhody optimismu, včetně větší úspěšnosti v práci či lepšího zdraví. Optimista je člověk, který hodnotí svět kladně, kouká více na pozitiva věcí a událostí a má víru v lepší budoucnost.

Proč tedy nejsme všichni optimisti, když to všechno zní tak dobře?

Přitom výzkumy ukazují, že z velké části je optimismus spíše trénovatelnou „dovedností“, než něčím vrozeným, natož neměnným. Co můžeme udělat pro to, abychom se tím optimistou stali?

Občas v životě přijdou těžké chvíle.

Nedaří se.

Když se pak brodíme tím hnědým jezírkem (čti bahnem), říkat si „teď budu myslet pozitivně“ velmi často nějakým záhadným způsobem nefunguje.

Jak být optimistou?

Co proto tedy můžeme udělat, abychom kultivovali optimističtější náhled na svět?

Představte si, že potřebujete nutně provést platbu. Do banky nechodíte, používáte internetové bankovnictví. Jenže to přestalo fungovat. Co teď? Jedinou možností je jít na nejbližší pobočku a napsat příkaz k úhradě u přepážky. Přijdete, fronta jak blázen.

Čekáte. Po 45 minutách se konečně dostanete na řadu. V tom vběhne do banky nějaký idiot a zakřičí: „Přepadení! Všichni k zemi!“ Lupič vypadá jako opravdový psychopat, který každou chvíli může všechny postřílet. Nervózně přešlapuje s pistolí v ruce, zatímco mu do připraveného pytle dávají peníze. V tom jeden z ležících rukojmí využije toho, že se k němu lupič otočil zády. Skočí na něj. Snaží se mu vytrhnout pistoli z ruky. Pistole vystřelí a trefí vás to přímo do ramena. Odvážlivec (nebo kolosální pablb) nakonec s pomocí dalších lupiče zpacifikuje. Mezitím policie vtrhne dovnitř a situace je pod kontrolou…

Poprvé po dvou letech jste přišli na pobočku, hned došlo k přepadení a ještě vás jako jediného člověka střelili do ruky. Řekli byste, že jste měli smůlu, nebo štěstí?

Můžete říct obojí.

Zde vzniká rozdíl mezi optimistou a pesimistou. Vše záleží na vašem vysvětlujícím stylu (explanatory style).

Jak používat optimistický vysvětlující styl?

Shválně, čemu jste blíž?

Pesimista si řekne: „Všechno se podělalo,“ (Ty vole po dvou letech tam jdu a zrovna přepadení??! Zrovna mě trefí? Jaká je pravděpodobnost, že se tohle stane??)

Zatímco optimista řekne: „Mohl mě taky trefit do hlavy, nebo klidně všechny postřílet.“ (Byl hezkej den, tak jsem se prošel do banky. To přepadení sice nebylo moc příjemný, ale hlavně že jsem to přežil. Aspoň mám co vyprávět.)

Rozdíl je v tzv. „counterfact“ (protiargumentu)[1] – pesimista si vždycky najde alternativní scénář toho, co se mu mohlo stát lepšího. Optimista si uvědomí, co všechno se mu mohlo stát horšího a je rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Tím se vyhne začarovanému kruhu sebelítosti a bezmoci a proaktivně vyjde vstříc dalším výzvám.

Takto trénovat můžete vždycky, když se vám něco pokazí. Jak říká klasik: „Hlavně se z toho nepos*at…

[1] SELIGMAN, Martin E. Naučený optimismus: jak změnit své myšlení a život. Vyd. 1. Praha: Dobrovský, 2013, 508 s. ISBN 978-80-7306-534-8.